Soňa od začátku vztahu věděla, že manžel Karel je trochu víc šetřivý než ona. Ráda utrácela za oblečení a vybavení domu. Jednoho dne se u Karla v práci stala změna a byly mu odebrány prémie. I tak bral slušný plat. Do toho se mu ale nezdála částka na faktuře za vodu a doma začalo peklo. V čem chtěl Soňu omezovat?
Karel byl vždycky trochu víc šetřivý než já. Já vycházela z toho, že oba vyděláváme dost peněz na to, abychom si mohli žít trochu lépe. Neutrácela jsem vyloženě za kraviny, ale když se mi něco líbilo, prostě jsem si to koupila.
Peníze nikdy nebyly problém
Koupili jsme si rok po svatbě dům, který jsme si postupně zvelebovali. Měli jsme velikou zahradu a i na té jsme si dali dost záležet. Každý měsíc jsme z výplat pořídili něco nového. Co se týkalo našeho osobního života, velmi rádi jsme cestovali. Vybírali jsme si převážně exotické země. Na cenu jsme se všeobecně moc neohlíželi, protože jsme vydělávali skutečně krásné peníze.
Občas mě Karel plácnul přes ruku, abych tolik neutrácela. Někdy se choval spíš jako rodič, který mě učí hospodařit s penězi. Věděla jsem, že je takový, takže jsem vždy přitakala, ale ve finále jsem si to vždycky udělala podle sebe.
Faktura za vodu vše změnila
U Karla v práci ale přišlo období, kdy se pročesávala pracovní místa. On o to své sice nepřišel, ale byly mu sníženy prémie. I tak jeho výplata zůstávala více než nadprůměrná. Jenže s ním to docela zacloumalo a začal doma jednoduše prudit. Najednou byl háklivý na to, že je přes večer rozsvíceno v kuchyni.
Více začal řešit to, kolik mě stál nákup potravin. Založil si takový notýsek a víc sledoval, za co utrácíme. Do toho, jako naschvál, přišlo vyúčtování za vodu. Máme to nastavené tak, že nám chodí faktura jednou za tři měsíce. Tentokrát přišla částka o tři tisíce vyšší. Máme v obci velmi drahou vodu.
Zakázal mi, abych si napouštěla plnou vanu
Jenže mně začalo neskutečné peklo. Karel mě začal hlídat. Jak? Když si uvědomil, že si dávám koupel každý večer v naší veliké vaně, zakázal mi to. Nařídil, že se budeme šest dní sprchovat a jeden den v týdnu bude povolená plná vana. ,,Co blázníš?“ ptala jsem se uraženě. ,,Peníze máme a já se sprchovat nechci, chci se naložit do vany.“
Nebyla s ním řeč. Když jsem řekla, že se jdu umýt, šel si ohlídat, jestli jdu do sprchy. Klidně stál za dveřmi a když jsem tam na jeho vkus byla moc dlouho, šel mi už vypínat vodu a vyhánět mě ven. Začal mi dost znepříjemňovat i obyčejné praní prádla. Máme pračku na sedm kilo. Když se mu zdála málo prázdná, zakázal mi vyprat. Je to prý úspora vody a hlavně peněz.
Musím prát pračku plnou. Neskutečně mi tím leze na nervy. Peněz máme dost, i kdybychom přišli o práci, dlouhý čas přežijeme a já se nesmím naložit do vany. Teď přišel s nápadem, abychom jezdili do práce autobusem a autem jen výjimečně. Úplně se bojím, s čím přijde za týden. Že budeme jíst jednou za dva dny?
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.