Sváťa (54): Tatínek mi volal pár minut po tom, co zemřel. Věřím, že mělo jít o poslední loučení

Můj tatínek ležel poslední půlrok v léčebně dlouhodobě nemocných. Hlava mu ještě sloužila perfektně, ale tělo už odcházelo. Proto převážně jen ležel. I tak se uměl radovat ze života. Měli jsme zvyk, že jsme si každý večer v sedm hodin na minutu přesně volali. Jednoho dne se ale stalo něco, co si budu navždy vykládat jako pokus o poslední rozloučení.

Mohlo by Vás zajímat:

Roman (34): Dodnes nechápu, jak je to možné, ale telefonát od mrtvého otce mi zachránil život

Taťka ležel v LDN

Štvalo mě, že si nemohu vzít tatínka domů a starat se o něj, jako se on roky staral o mě. Naše rodinná situace to ale nedovolovala. Taťka nic nenamítal a na pobyt v LDN se snad i těšil. ,,Třeba si tam najdu stejně starého dědka a budeme řešit fotbal,“ smál se. Jeho přístup naši situaci značně ulehčil.

Jednou týdně jsem za ním jezdil, jinak jsme si každý večer v sedm volali. Táta byl přesný jako hodinky. Vždycky byl rychlejší než já. Padla sedmá a na displeji telefonu se objevil hovor od něj. Šlo o krátké rozhovory typu, jak se cítí, co chce přinést a jak hrál náš oblíbený fotbalový tým. Hovor končil slovy: "Tak si zavoláme zase zítra."

Poslední měsíce jsem ale z návštěv v LDN neměl dobrý pocit. Taťkovi se změnil výraz v očích a celkově chřadnul. Na otázku, jak se cítí, přesto odpovídal pořád stejně. ,,Skvěle, kdybych mohl, tak bych létal,“ tvrdil. Já ale cítil v kostech, že se blíží konec. Bál jsem se jediného – aby táta neumíral sám.

Mohlo by Vás zajímat:

Albert (58): Po smrti manželky jsem dostal možnost ještě jednou s ní mluvit, nikdy na to nezapomenu

Volali jsme si každý večer v sedm hodin

Letos v listopadu se moje tušení vyplnilo. Byl zrovna čtvrtek a táta nevolal. Bylo 19:01 a táta nic. Nedalo mi to a porušil jsem náš zvyk a zavolal jako první já. Telefon nikdo nezvedal. Po půlroce, kdy se táta ozýval na minutu přesně, mě to vyděsilo. Říkal jsem si, že třeba spí a ozve se druhý den. Jenže ani v pátek se na můj zmeškaný hovor nereagoval.

Celý den jsem si opakoval, že zavolám do léčebny a zeptám se, jak se taťkovi daří. Měl jsem ale náročný den a k uskutečnění hovoru se nedostal. Až večer jsem čekal na sedmou hodinu, zda se táta ozve. Byly tři minuty po sedmé a mně zazvonil telefon. Běžel jsem k němu, ale než jsem hovor přijal, táta ho ukončil.

Volal jsem mu obratem zpět, ale telefon nikdo nezvedal. Během pár minut mi mobil zazvonil znovu. Volal mi ošetřující lékař mého otce a sděloval mi tu nejsmutnější zprávu. ,,Váš tatínek dnes před sedmou hodinou zemřel,“ zněla jeho slova. Nejprve jsem do telefonu mlčel, pak mi to ale došlo.

Mohlo by Vás zajímat:

Agáta (34): Syn se vzbudil s křikem, že mu umírá tatínek. Bohužel nešlo jen o ošklivý sen

Volal mi v době, kdy už nežil

,,To není možné, tatínek mi lehce po sedmé volal. Máte správný čas úmrtí?“ zajímal jsem se. Lékař mě ubezpečil, že čas úmrtí je přesný. Druhý den jsem si šel vyzvednout tátovy věci. Zastavil jsem jednu sestřičku, která se o tatínka starala. ,,Nevolala jste mi včera z otcova telefonu? Tak kolem sedmé?“ zjišťoval jsem.

,,My nesmíme volat z telefonů našich pacientů,“ ubezpečila mě. Zůstal jsem stát jako opařený. Tak mi asi opravdu volal táta, napadlo mě. Určitě se chtěl rozloučit, domýšlel jsem si. Možná to pro někoho z vás bude znít jako pohádka, ale já tomu věřím. Slyšel jsem mnoho takových příběhů. A ten náš k nim patří.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dobroslava (50): K padesátinám jsem dostala ten nejkrásnější dárek, přišla mě pozdravit zesnulá maminka

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.