Sylvie (30): V sousedčině zrcadle jsem na okamžik zahlédla svou budoucnost. Příjemně mě z toho mrazí

Bydlela jsem tehdy ve čtyřpatrovém paneláku, jenž by svým designem dost možná soutěžil o nejkrásnější stavbu tohoto typu. Žádná odpudivá šeď, nýbrž krásná červená fasáda, oku lahodící balkony, prostě klasa. K tomu milí sousedé. Byt jsem měla ve třetím podlaží a nemůžu na něj říct špatného půl slova. Byl sice malý, ale útulný. Klidně jsem si tu žila až do doby, než se do domu přistěhovala nová nájemnice Zlata, která můj život zásadně ovlivnila.

Mohlo by Vás zajímat:

Irena (31): Kartářka mi prorokovala, že můj skvělý vztah krachne. Teď čekám, zda se naplní i druhá předpověď

V sousedčině bytě jsem objevila zvláštní zrcadlo

Bydlela úplně nahoře ve čtvrtém patře. Zpočátku jsem se se Zlatou míjela, ostatní sousedi z ní však měli vítr a mluvili o ní jako o „čarodějnici“. Vyhýbali se jí. Holdovala prý černé magii, starala se o černou kočku a permanentně chodila v černém oblečení. Trochu mě to děsilo, na druhé straně jsem byla zvědavá. Toužila jsem tu ženu potkat, což se mi po dvou týdnech splnilo.

Narazili jsme na sebe na schodišti. Na první pohled mě zarazilo, jak zvláštně byla oděná. Přesně jak tvrdili ostatní nájemníci; komplet v černém, k tomu stejně barevné vlasy i nehty, hnědé oči, přísný pohled… Upřímně, potkat ji v noci někde na ulici, zahodím peněženku, všechny věci a kvaltuju pryč. Ale musím říct, že mě zaujala i v pozitivním slova smyslu. Šlo o dámu ve středním věku, ze které sálala nesmírná energie.

Pozdravila jsem ji a ona se mi upřeně zadívala do očí. Zřejmě jsem se jí zalíbila, protože se se mnou dala do řeči. Představila se mi, řekla, abych se jí nebála, že mi neublíží, jen má svůj styl a lidi na ni kvůli tomu často hledí skrz prsty.

Pozvala mě k sobě na čaj a já nabídku přijala. Nevím proč, ale přestala jsem z ní mít strach. Působila na mě příjemně. Práskla na sebe, že je kartářka, že věští lidem budoucnost a zabývá se paranormálními jevy. Usadila mě do obýváku a odešla do kuchyně připravit slibovaný čaj. Rozhlížela jsem se mezitím po pokoji, až mě upoutalo zrcadlo, které viselo na zdi. Mělo tvar kosočtverce. Vstala jsem a šla si ho prohlédnout zblízka.

Mohlo by Vás zajímat:

Lída (23): Kartářka mi potvrdila to, co si myslím celý život. V mém domě se usadili duchové

Uviděla jsem blonďatého muže s malou dívkou

V tu chvíli vstoupila do pokoje Zlata se šálky čaje. „Líbí se vám?“ vyhrkla na mě. „Má magickou moc, predikuje budoucnost,“ pokračovala tajemným hlasem. Zaskočila mě tím, to nepopírám. Říkala, že jestli mě něco zajímá v mém životě z hlediska budoucnosti, můžu se zrcadla zeptat. Neměla jsem tehdy přítele, prahla jsem po založení rodiny a chtěla děti. Rozhodla jsem se, že tedy zkusím štěstí. Přistoupila jsem k zrcadlu a v duchu vyslovila dotaz, zda se moje přání splní. Najdu životní lásku? Budu mít někdy děti?

Chvíli jsem koukala do zrcadla a nic se nedělo. Pak jsem ale v rohu zpozorovala nějakého muže, jenž se ke mně jako by z dálky přibližoval. Za ruku přitom držel dítě. Obraz se postupně vyjasňoval. Byl to modrooký blonďák, který se na mě potutelně usmíval. Z dítěte se vyklubala krásná holčička s hnědýma očima. „To je váš manžel a vaše dcera,“ špitla mi Zlata do ucha. Byla jsem v šoku. Nemohla jsem tomu uvěřit. Dál jsem se dívala na obě postavy, které se ze zrcadla postupně vytrácely, až zmizely úplně.

Zlata mě vyzvala, ať si jdu vypít čaj. Poslechla jsem a šla si sednout. Povídaly jsme si snad dvě hodiny a já se pak vrátila domů. Volala jsem ihned rodičům a líčila jim, co se mi stalo. Mamka to brala docela vážně, zatímco táta si z toho dělal spíš legraci. Zlatu jsem doma ještě párkrát navštívila. Občas se mě zeptala, jestli se něco z věštby už nezačalo plnit. Já ji ale pokaždé musela zklamat.

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (28): Nešťastná třináctka? Kartářka mě varovala před úplně jiným číslem. A bohužel se nemýlila

Osudné setkání na ulici

Pak ovšem přišel den, který mi obrátil život vzhůru nohama. Na ulici jsem spatřila muže, jenž se nápadně podobal tomu ze zrcadla. Vysoký blonďák s modrýma očima... Brzy zjistil, že si ho prohlížím. Po chvíli přišel za mnou a ptal se, jestli se odněkud neznáme. V tu chvíli jsem trochu zalhala a kroutila hlavou, že ne. Ten chlapík se mnou pak začal koketovat a svádět mě. Líbil se mi. Byla s ním švanda. Představil se mi jako Roman, vyměnili jsme si telefonní čísla a druhý den spolu zašli na kávu.

Rande dopadlo skvěle a brzy jsme spolu začali chodit. Vztah s Romanem nám vydržel dodnes. Je to už rok, co jsme se vzali. Odstěhovala jsem se k němu do většího bytu a Zlatu od té doby neviděla. Každopádně první část věštby se splnila. Teď jsem napjatá, zda vyjde i ta druhá. Strašně moc si to přeju!

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (35): Díky záhadným brýlím jsem zřejmě nakoukla do budoucnosti. Ten obraz z hlavy nikdy nevymažu