Tamara už jako dítě cítila, že ji kdosi neustále provází. Roky se té bytosti bála. Jednoho dne si ale uvědomila, že zjevně nepůjde o nepřítele.
Mohlo mi být tak pět let, když jsem si poprvé uvědomila, že v noci nejsem ve svém pokoji sama. Vyděsilo mě to natolik, že když jsem se probudila a toho dalšího cítila, nedokázala jsem usnout. Pro pocit bezpečí jsem často utíkala k rodičům.
Měla jsem z té bytosti strach
Mamce jsem to samozřejmě řekla, ale chlácholila mě tak, jak to maminky dělají. Zkoušely jsme všechno možné. Pootevřené dveře, rozsvícenou lampičku, ale já se bála dál. Kolikrát jsem seděla na posteli zabalená do peřiny, kdy mi byly vidět jen oči, a sledovala tu bytost, jak se pohybuje po místnosti.
Přicházelo to nárazově. Tři měsíce byl klid, a pak se bytost zase ukázala. Většinou to bylo v době, kdy se mi dělo něco špatného. Můj otec dost často na mamku křičel a myslím, že ji i bil. Kdykoliv jsem cítila strach a nebezpečí, bytost byla se mnou. Ještě několik let jsem z ní měla strach. Jednoho dne jsem si ale řekla, že kdyby mi chtěla ublížit, už by to dávno udělala.
Změnila jsem svůj postoj k ní a snažila se na ni vnitřně napojit a zjistit, kdo to je a co po mně chce. I když naše pouto postupně sílilo, nedokázala jsem říct, kdo to je. Stačil mi pocit, že když je mi nejhůř a přeji si, aby za mnou přišla, splnila to. Její přítomnost dokázala hotové zázraky. Pomocí energie mě vždy uklidnila a dodala mi pocit bezpečí.
Kartářka mi řekla, kdo to je
V dospělosti jsem se rozhodla navštívit kartářku. V podstatě jsem od toho nic nečekala. O to víc mě překvapila kartářčina odpověď, kdo ta bytost je. ,,Je s vámi i teď. Je to váš strážný anděl v podobě vašeho pradědečka. Přivolala jste si ho už jako malá, když jste měla strach,“ ozřejmila mi a já žasla nad tím, jak moc to sedí.
Nepřišlo to sice ze dne na den, ale dnes už umím s pradědou komunikovat. Pomáhá mi v některých rozhodnutích a chrání mě na každém kroku. Když se někdy v noci vzbudím z ošklivého snu, pradědeček sedí na posteli a utěšuje mě. Těžko vám popíšu, jak vypadá. Je to jen shluk energie, kterou cítíte a při troše štěstí i vidíte.
Uviděla jsem i kamarádčina anděla
Nedávno jsme se s kamarádkou staly účastnicemi dopravní nehody. Ona bojovala o život, resuscitovali ji přímo na krajnici. Během akce jsem spatřila jejího anděla, jak se ji snaží udržet naživu. Vlastně jich tam bylo víc, jako by spojovali síly pro záchranu lidského života.
I když vím, jak se většina z vás bude tvářit, až si můj příběh přečte, já věřím, že se mezi vámi najde i někdo, kdo měl podobný zážitek. Cítil přítomnost někoho, kdo mu pomáhá v těžkých situacích. Je to váš anděl strážný, který vás chrání a neměli byste ho odhánět.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.