Tamara (39): Moje matka mluví se svojí sestrou, která už ale nežije. Tvrdí, že za to může písnička z jejich dětství

Moje matka Katka (69) je už ve věku, kdy má určitě nárok na to mít nějaké zdravotní potíže nebo výpadky paměti. Jenže matka je dle doktorů zcela zdravá, nic jí není, možná jedině hůř vidí. Myslela jsem si, že už se potýká se stařeckými vrtochy, protože ji velmi často slyším, jak s někým mluví.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (66): Vidím něco, co ostatní ne, působím jako blázen, proto o svých zážitcích už raději mlčím

Moje matka mluví s někým, koho já nevidím

Bydlíme od sebe s matkou asi dvacet minut jízdy autem, takže není problém k ní kdykoliv zajet. Zůstala sama, otec zemřel před rokem, a tak se snažíme jako rodina, jí zpestřovat dny návštěvami. Před časem jsem si všimla, když vařila kávu, že mluví sama pro sebe: ,,Lucinko, dáš si také?“ Vzpomněla jsem si na její sestru Lucku, která byla o pět let starší a už není mezi námi.

,,Mami, s kým to mluvíš?“ Otočila se a s úsměvem pronesla: "No ona dneska přijela i sestra, tak tu bude s námi, nevadí?" Zmocnil se mě strach, že už matka prostě blázní. Připomněla jsem jí, že Lucka zemřela a jsme tu jen my dvě. Byla tak přesvědčená o tom, že se mýlím. ,,Víš, my teď trávíme hodně času spolu, chodí za mnou každý den a povídáme si.“

Mohlo by Vás zajímat:

Jarmila (40): Mám autistické dítě. Někdy se nenávidím za své myšlenky

Písnička z dětství

Byla jsem z toho tak zmatená, protože jsme na zahradě seděly jen my dvě a ona se vždy podívala na třetí prázdné křeslo a na něco se ptala své zemřelé sestry. Občas zafoukal jemný větřík, nebo proběhla kočka a já začala mít zvláštní pocit z toho, že má matka možná pravdu. Cítila jsem se tam tak zvláštně.

Matčin ošetřující lékař mi znovu připomněl, že matka je v pořádku, netrpí žádnou stařeckou nemocí. Skoro jako kdyby mi říkal, abych matce věřila.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarmila (37): Pomohla jsem jedné paní na ulici, ona mi za to darovala kámen. Od té doby se mi změnil život

Začala jsem za ní jezdit skoro denně až jednoho dne mi povyprávěla příběh o ní a její sestře. Jako malé měly oblíbenou písničku a Lucka jí řekla, že až jednou jedna z nich umře, tak ta druhá si tu písničku pustí a tím tu první přivolá. Přišlo mi to velmi dojemné, ale těžko uvěřitelné. Matka si stojí za svým, že to tak zkrátka je a pokud tomu nevěřím, nevadí. Její sestra přijde vždycky, když pustí písničku z kazety a je s ní celý den. Nevidí ji, ale cítí její energii a to jí stačí.

Možná to tak skutečně je a já jsem zbytečně skeptická, nebo si to matka jen vsugerovala a i to je možná dobře, protože je vážně spokojená.