Slečna Tereza má smůlu v jedné věci, že na co sáhne, to pokazí. Dokud o nic nešlo, nijak se tím netrápila, ale když se poprvé opravdu zamilovala, byla donucena odkrýt i své nedostatky. Bála se toho, proto házela flintu do žita už předem. Její nová láska ji ale pořádně překvapila.
Mám od přírody asi dáno, že nemám pro nic talent. V ničem nějak zvlášť nevynikám. Každý kroužek, kam mě rodiče přihlásili, byl mojí noční můrou. Ať už to bylo karate, gymnastika, hudebka nebo výtvarka. Všude si rodiče vyslechli, že jsem nešikovná a ať zkusím jiný kroužek. Naši věřili, že se to jednoho zlomí.
Motivace v podobě lásky
Já už jsem si na to zvykla, takže jsem to přestala řešit. Nemohla jsem se dočkat, až dokončím školu a uteču předmětům, kde jsem se musela projevovat jinak než hlavou. Všude jsem totiž měla nálepku ,,střevo“. Po střední jsem si našla zaměstnání, kde jsem pracovala duševně a nikoli fyzicky, protože to bych se neuživila. Tady jsem poznala Radima. Hned jsme si padli do oka, byl sice více sportovně aktivní než já, ale to jsem nějak přešla. Byla jsem totiž zamilovaná.
Po měsíci, kdy se mi dařilo velmi dobře maskovat, že jsem antitalent na cokoliv, přišla nabídka, abychom jeli na týden na dovolenou, že se lépe poznáme. Znělo mi to jako skvělý nápad, než Radim vyslovil, že k vodě a pod stan. Bože, vždyť já neumím plavat, došlo mi.
Doufala jsem, že na to nepřijde
Neměla jsem správnou výmluvu, proč bych nejela, takže jsme začali balit. Stále jsem přemýšlela, jak to udělat, aby přítel na nic nepřišel. Byl by to neskutečný trapas, kdyby zjistil, že v pětadvaceti letech neumím plavat. Sázela jsem dle předpovědi počasí, že na vodu ani nedojde.
K mé smůle jsme dorazili na místo a na obloze ani mráček. Radim hned navrhl, ať se jdeme smočit a ochladit do vody. To byl můj konec. Teď to praskne. Ani se mi nechtělo moc vybalovat, bylo jasné, že to nepochopí a hned pojedeme domů. Převlékla jsem se do plavek. Radim už byl po kolena ve vodě a volal na mě, ať už plavu, že je to moc příjemné. I když za nic nemohl, dostala jsem na něj vztek.
Dokud jsem stačila, bylo mi dobře, pak jsem zavřela oči, lehla si na vodu a vzpomněla na nějakou reklamu, ve které plavaly děti. Snažila jsem se si ty pohyby v duchu vybavit, abych uplavala alespoň kousek.
Udělala jsem asi tři tempa, začala jsem neskutečně panikařit a topit se. Nestačila jsem totiž na dno. Plná pusa vody, nemohla jsem moc dýchat a jen jsem slyšela z dálky Radima, jak křičí: ,,Vydrž." Vytáhl mě na břeh, já se konečně pořádně nadechla a vyplivla vodu z pusy. Bála jsem se otevřít oči, co mi Radim řekne. Usmíval se, hladil mě po mokrých vlasech. Ptal se, zdali jsem v pořádku. ,,Ty neumíš plavat?“ zeptal se. Jen jsem zavrtěla hlavou.
Ten týden jsme strávili tím, že mě můj nový přítel učil plavat. Tak jsem mu věřila, že jsem mu řekla, s čím mám problémy. Náš vztah je o to nyní po skoro roce mnohem silnější.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.