Když Terka požádala kamarádku Hanku o výpomoc s vyzvedáváním dcery Elišky ze školky, netušila, co tím spustí. Hanka je akční maminka. Elišku zabavila natolik, že ta ji má radši než svou maminku. A jednoho dne jí to řekla přímo do očí.
Když jsem požádala svou kamarádku Hanku (34), jestli by mi mohla dvakrát v týdnu vyzvedávat dceru ze školky, netušila jsem, co tím vlastně spustím. Od Elišky (5) jsem se dozvěděla, že nejsem tak dobrá máma, jak jsem si o sobě myslela.
Kamarádka mi vyzvedává dceru ze školky
S Hankou jsme kamarádky už dlouho, když jedna potřebuje pomoc, ta druhá nezaváhá. Téměř před rokem jsem změnila zaměstnání. Dva dny v týdnu mi vycházela pracovní doba déle, než fungovala školka, ale myslela jsem si, že to zkrátka nějak vymyslím. Jenže čas ukázal, že tyto dva dny v týdnu nestihnu Elišku vyzvednout.
Manžel Emil (40) to sice občas stihnul, ale nedalo se na to spolehnout. Napadlo mě, že se zeptám Hanky. Její syn Filip chodí do stejné školky. Nabídla jsem jí za to pár stovek, které ale s díky odmítla. A s radostí Elišku vyzvedávala. Šlo o to, aby ji vyzvedla ve čtyři hodiny a měla ji hodinu u sebe, než dorazím.
Bylo až k neuvěření, jak skvěle to fungovalo. Já jsem jí na oplátku nabídla, že můžu děti vozit ráno, abych její pomoc vykompenzovala. Všechno šlapalo a nemusela jsem se v práci stresovat, jestli stihnu dceru vyzvednout. Hanka je ten typ milující maminky, co pro svého syna pořád něco vymýšlí. Teď do toho zapojila i Elišku.
Dcera mě srovnává s kamarádkou Hankou
Chtěla, abych dala Elišce do batůžku plavky. A že ty dny, kdy hlídá i ji, budou chodit do bazénu. Kolikrát jsem díky tomu přišla domů a měla jsem pro sebe ještě další dvě hodiny volna. Jindy zase vzala děti třeba do zoo nebo se vydali na kola k vodě. Eliška doma pořád básnila o tetě Hance. „Ona je tak strašně hodná. Mám ji moc ráda,“ libovala si.
Dokud mě s ní dcera nesrovnávala, nebrala jsem to moc vážně. Celé to vygradovalo teprve nedávno. Eliška si nechtěla uklidit pokoj a byla na mě hubatá. Zvýšila jsem hlas a pod pohrůžkou zákazu televize jsem ji znovu vyzvala, aby si pokoj uklidila. Eliška se na mě zlostně podívala a řekla onu osudnou větu: „Kéž bys byla hodná maminka jako Hanka."
A do mě vjel vztek. „Když si má Filip uklidit pokoj, Hanka si k němu sedne a pomůže mu. Ty na mě jenom řveš," pištěla po mě. „Co si to dovoluješ?" vylítla jsem na ni. Bylo to totiž něco, co jsem nečekala. „Někdy si přeju, aby Hanka byla moje mamka," pronesla naprosto vážně.
Musím být ta nejlepší maminka
V tu chvíli se mi do očí nahrnuly slzy a odešla jsem z pokoje. Usedla jsem na balkón a přemýšlela nad tím, co se právě stalo. „Jsem snad špatná máma, když chci, aby si uklidila pokoj?" řekla jsem si sama pro sebe. Ten večer jsme s Eliškou už nepromluvily. Druhý den jsem to s ní chtěla probrat. V práci jsem se domluvila, že odejdu dřív a vyzvednu si ji sama.
Ten její zklamaný výraz, když mě viděla ve dveřích, nikdy nezapomenu. „Kde je Hanka?" špitla sklesle. „Já ti nestačím?" zeptala jsem se. Sklopila hlavu a smutně sedla do auta. Doma jsme si promluvily a já se dozvěděla, co všechno dělám špatně. Nikam s Eliškou nechodím, jen na ni křičím a zaháním ji do pokoje. Přiznala, že se s Hankou cítí líp. I když to hodně bolelo, začala jsem na našem vztahu pracovat. Možná nikdy nebudu jako Hanka, ale chci být v očích své dcery ta nejlepší maminka.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.