Tereza se dostala do situace, kdy musela svým dcerám zakázat jezdit k tchánovi. Ten se dlouho nechtěl vžít do role dědy, protože nechtěl holky hlídat, když byly malé. Teď se je snaží uplácet dárky. Jaké to mělo následky?
Máme s Liborem dvě děti. Dcery Janu (7) a Míšu (5). Už mají docela rozum a umí si některé věci dobře spočítat.
Vypočítavý tchán
Liborův otec dlouho o holky nejevil zájem. Nikdy je nechtěl hlídat, protože byly moc malé. Bál se je přebalit nebo nakrmit. Dlouho nevěděly, kdo je děda Marek. Oproti tomu můj táta se měl k holkám už od narození. Když jsme potřebovali hlídání, šly holky k tátovi.
Popral se s tím statečně a já věděla, že mu mohu děti kdykoliv svěřit. Tchán tvrdil, že si holky bude brát, až budou mluvit a nebude s nimi tolik starostí. Přišlo mi to docela líto, protože o hodně přicházel. Když mi táta zavolal, že by si vzal holky, věděla jsem, že o ně bude dobře postaráno.
Holky rostly jako z vody. Když byly Janě tři roky, zavolal tchán, že by si ji vzal na víkend. Nechápala jsem, proč nemohou jet obě. Liborovi řekl, že Míša je prostě moc malá. Až jí budou tři, tak si ji bude brát také. Když se Jana po víkendu vrátila, přivezla si kufr plný hraček. Dědeček se chtěl ukázat, a tak jí nakoupil, co se dalo.
Kupoval si ji
Tak to bylo pokaždé, když se od něj vrátila. Začal boj o Janu. Můj táta si ji chtěl vzít, ale Libor ji slíbil svému otci. Nechali jsme tedy na Janě, aby si vybrala. Ta řekla, že chce k dědovi, který dává dárečky. Byla jsem v šoku. Tchán na ni roky kašlal, bál se povinností a teď si ji kupuje? To jsem nemohla dopustit.
Nakonec jsem Janu poslala ke svému otci, který si řekl první. Vrátila se domů smutná a naštvaná, že nemá žádný dáreček. Dokonce mi řekla: „Já už k dědečkovi nechci, nedává mi žádné dárečky. Chci k tomu druhému.“ Vjel do mě vztek. Jak jsem to měla vysvětlit svému otci, který o holky tolik stál, protože je měl rád.
Snažila jsem se tchánovi vysvětlit, že jí nemůže kupovat tolik dárků. Nemá z toho rozum. Není to vůbec výchovné. Neposlechl mě. Spíš naopak. Začal kupovat ještě více hraček. Časem oslavila třetí narozeniny i Míša. Tchán si to hlídal a začal si brát obě holky najednou.
Tvrdé řešení
U Míši dělal to samé. Prosila jsem Libora, aby s otcem promluvil. Bohužel, ani on nepochodil. Můj otec vycítil, že se něco děje, protože holky u něj přes měsíc nebyly. Musela jsem situaci urychleně vyřešit. Rozhodla jsem, že dokud to tchán nepochopí, nebudou k němu holky jezdit. Místo toho jsem holky posílala ke svému otci. Jenže holky se tam chovaly jako rozmazlené princezny. Vyprávěl mi, že když byli v krámě a on holkám nekoupil hračky, které chtěly, udělaly mu tam scénu.
Po zbytek dne s nimi bylo k nevydržení. Jana mu řekla, že má raději dědu Marka. To tátu ranilo. Tchán napáchal tolik škody, že to zavařil i nám. Holky začaly být rozmazlené. Pokud nebylo po jejich, vyváděly i doma. Situace se má nyní tak, že k mému otci nejezdí. K dědovi Markovi také ne, protože by to znamenalo, že vyhrály. Počkáme, jestli se děda Marek uklidní a pochopí, co napáchal. Pokud ne, obávám se, že si postavím hlavu a prostě tam jezdit nebudou.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.