Denisa chtěla ze svých dětí vychovat slušné lidi. V životě by ji nenapadlo, že zrovna její manžel její představu pošlape. Učí jejich děti sprostá slova a co hůř, ještě se tomu směje. Denisa už musela ve školce řešit, proč je její syn tak sprostý. Jak takovou situaci vyřeší?
Když se nám narodily naše děti, byla jsem připravena z nich vychovat slušné lidi. K tomu je potřeba trochu přísné výchovy. Ukázalo se, že je to ale jen moje představa.
Dvojí výchova
První se narodil syn Martin, kterému je dnes pět let. O dva roky později přišla na svět Kristýnka, ta za chvíli oslaví tři roky. Od začátku jsem se snažila, aby děti věděly, kde jsou nějaké hranice. Jako samozřejmost jsem brala, že budou automaticky zdravit nebo že za něco poděkují.
Manžel Vašek je známý svým smyslem pro humor. Uznávám, že i po těch letech, co jsme spolu, mě umí vždycky rozesmát. On život nebere tak strašně vážně a umí se nad mnoho věcí povznést. Doufala jsem, že budeme ve stylu výchovy jednotní. Bohužel už velmi brzy se ukázalo, že ne na všem se shodneme.
Když byly Martínkovi dva roky a začal více mluvit, byla jsem velmi šťastná. Seděla jsem s ním nad obrázkovými knížkami a trénovala s ním zvířátka a barvy. Když si k němu sednul Vašek, učil ho samé skopičiny a bohužel i sprostá slova. Martin se tomu sice řehtal, ale ve mně bublal vztek.
Dítě mluví jako dlaždič
Mockrát jsem ho žádala, aby na syna takto nemluvil. Nerada bych, aby první slova, která se naučí, byla nějaká sprosťárna. Vašek to tak černě neviděl, často říkával: „Neboj se, on to rychle zapomene.“ Já si tak jistá nebyla. Děti si mnoho věcí uloží do hlavy a použijí to, když to nejmíň čekáte.
Jak jsem řekla, tak se také stalo. Zhruba ve dvou a půl letech, když jsme stáli frontu v obchodě, zařval malý Martínek na půlku krámu velmi sprosté slovo. Já jsem zrudla a přála si okamžitě zmizet. Vašek se tomu smál společně s Martinem. Hned venku jsem vynadala Vaškovi a posléze malému vysvětlila, že takhle se nemluví.
Jízda ale pokračovala. Po narození malé Kristýnky to bylo s Martinem šílené. Nadával sprostě kudy chodil. Není skoro schopný říct jedinou větu bez toho, aniž by tam použil nějaký vulgarismus. Velmi jsem se za něj styděla. Těžko někomu vysvětlím, že manžel z toho má srandu a že syn to má vlastně od něj.
Stydím se za své děti
Když Kristýna povyrostla a potěšila nás prvními slůvky, Vašek neváhal a začal dělat stejné chyby jako se synem. Musela jsem okamžitě zakročit, aby ji z toho vynechal. Vlak už byl ale rozjetý od syna, takže Kristýnka to vše pochytala velmi rychle. Nechápu Vaška, že mu to přijde vtipné a roztomilé.
Je to ostuda. Jdeme po ulici a dvě malé děti mluví jak chlapi v hospodě. Když Martin nastoupil do školky, už po týdnu jsem řešila s ředitelkou jeho mluvu. Musela jsem sklopit hlavu a přislíbit nápravu. Dokonce nám doporučila nějakou poradnu. Když jsem to doma říkala Vaškovi, smál se na celé kolo: „Ježíši, ta nadělá, pro pár slovíček.“
Jsem zoufalá. Děti za to ode mě dostávají vynadáno, ale táta je pochválí. Netuším, jak mám z této situace vybruslit. Stydím se s nimi někam chodit.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.