Sourozenecké pouto je jedno z nejpevnějších. I když v mladším věku se bratr se sestrou často neshodnou, v pozdějších letech jsou rádi, že se mají. Tobiáš má svou sestru velmi rád a často jí pomáhá. Možná víc, než by sám chtěl.
Moje mladší sestra Sára (38) je úžasná ženská. Mám ji opravdu rád. Vidím na ní jen ty kladné stránky. Je krásná, hodná a pro každého by se rozkrájela. Faktem je, že jsem asi jediný, kdo toto vnímá. Ve vztazích zatím měla jen samé problémy.
Držím nad ní ochrannou ruku
Už jako dítě jsem nad ní držel ochrannou ruku. Jsem o sedm let starší a nechtěl jsem, aby se jí něco stalo. Když jí bylo sedmnáct a prožila si první románek, který skončil špatně, řekl jsem jí: „Neboj se, nenechám už žádného chlapa, aby ti ublížil, a jestli to udělá, došlápnu si na něj.“
Myslel jsem to tehdy vážně. Bolelo mě, když jsem ji viděl se zlomeným srdcem. Bylo mi jí líto. Od té doby uplynula spousta let a já Sáru viděl zklamanou ještě mnohokrát. Měla na chlapy prostě smůlu, ale já tu pro ni vždycky byl a snažil se ji utěšit.
Nechá se od mužů jen využívat
Sára zažívala od mužů jen nevěru, špatné zacházení nebo emocionální využívání. Ani jeden z těch, které si vybrala, se k ní nechoval hezky. Často jsem si říkal, proč tomu tak je. Vždyť je ségra tak hodná, každému by snesla modré z nebe, proč nemůže najít někoho, kdo by ji měl doopravdy rád?
O to víc jsem se cítil provinile, že sám žiji ve šťastném manželství. Se ženou jsme svoji patnáct let a náš vztah je velmi dobrý. Jednou, když jsem Sáru znovu utěšoval, mi řekla: „Ráda bych taky měla to, co máš ty s Monikou. Chtěla bych někdy zažít takovou lásku.“ Upřímně jsem nevěděl, co jí na to říct. Přál bych jí to taky.
Po dalším rozchodu ji mám zase doma
Před pár dny u nás doma zaklepala. „Rozešel se se mnou,“ začala mi brečet v náručí. „Našel si jinou, řekl mi, že pro něj nejsem dost dobrá,“ dodala. Bylo to pro mě jak déjà vu, takto už jsem Sáře pomáhal nesčetněkrát.
A tak jsem samozřejmě věděl, co bude následovat. „Mohla bych tu na pár dní zůstat? Jen než se trochu seberu,“ zeptala se mě. A já souhlasil, přece bych sestru nevykopl na ulici. Už je to náš zaběhnutý rituál. Tak moc bych si přál, kdyby to bylo jinak a konečně se postavila na vlastní nohy.
Další příběhy ze života ➔
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.