Týna (32): Manžel mi nedokáže odpustit, že jsem mu místo kluka dala holku. Bojím se, že to nezvládneme

Když jsme se s manželem Liborem (36) bavili o dětech, vždycky si představoval, že budeme mít syna. Nikdy nepřipustil možnost, že můžeme mít holku. O to větší je teď jeho zklamání. Místo tolik vytouženého syna má dceru. A viní z toho mě.

Mohlo by Vás zajímat:

Viktorie (35): Vždy jsem toužila po dceři. Když mi lékař po porodu podal kluka, chtěla jsem mu ho vrátit

Manžel si přál výhradně kluka

Poprvé jsme se o dětech bavili před pěti lety. Dařilo se nám ve všech směrech a byl naprosto ideální čas založit rodinu. Měli jsme vlastní dům, dobrá zaměstnání a lásky na rozdávání. Libor básnil o tom, že až se jednoho dne syn narodí, snese mu modré z nebe. Nikdy se nezmínil, že by to mohla být holka.

Mně na tom nezáleželo. Holka? Kluk? Ne, fakt mi to bylo jedno. Hlavně ať je to zdravé, to bylo mé přání. Jako na potvoru se nám dlouho nedařilo počít. I když žádná vyšetření neprokázala zdravotní problém, nešlo to. Po čase jsem se kvůli tomu dostala do velikého stresu. Libor na mě často spustil a pokládal tu dotěrnou a bolavou otázku: „Kdy už mi dáš syna?"

Pokaždé mi zvonilo v uších. Jindy něžné milování se změnilo v drsný akt, který měl splnit jediné - počít kluka. Otěhotněla jsem po třech letech. Ve chvíli, kdy jsem držela pozitivní těhotenský test, se mi značně ulevilo. Liborovo chování se vrátilo do starých kolejí. Na rukou mě nosil. Bylo patrné, jak moc se na dítě těší.

Mohlo by Vás zajímat:

Kateřina (28): Jméno pro kluka vybral přítel. Lituji, že jsem to přistoupila, naše dítě bude trpět

Manžel mě viní z narození holky

Neopustila ho idea, že čekám kluka. Byl si tím tak jistý, až jsem se jeho přesvědčení divila. První veliká rána přišla v 20. týdnu. Na ultrazvuku bylo vidět kávové zrnko. „Maminko, tatínku, čekáte holčičku," řekla radostně doktorka. Libor se neohlížel na to, že nejsme sami a spustil vlnu nadávek. „Jak jsi jen mohla? Tos udělala naschvál!“ zakřičel a utíkal z ordinace pryč. Ten den se opil do němoty.

Zbytek těhotenství jsme vedle sebe žili jako dva cizinci. Ruplo mu v kouli a choval se tak, jako že žádné dítě nečekáme. Na ničem se nepodílel. Všechno zařizování a přípravy na příchod člena rodiny nechal na mně. Na další ultrazvuky už se mnou nešel. K porodu odmítl jít a dodnes neměl dceru v náručí. Nazval ji zklamáním...

Z celé situace viní mě. Jako kdyby nevěděl, že pohlaví dítě se nedá uplácat předem. Náš vztah je v troskách. Malé Nikolce bude co nevidět 5 měsíců. A jak se zdá, nemá otce. Libor se uzavřel. Skoro se mnou nemluví. A když ano, tak jen ve výčitkách. Vyloženě mě psychicky deptá. Obviňuje mě z toho, že jsem mu neporodila syna.

Mohlo by Vás zajímat:

Klaudie (33): Manžel si vždy přál spoustu dětí. Po narození syna ale rychle změnil názor

Náš vztah je v troskách

Jeho mysl je v nějaké temné bublině. Pláč malé Nikoly ignoruje. I tehdy, když k němu natahuje ruce. Doufala jsem, že ho časem dokáže obměkčit. Ani ta její modrá kukadla k tomu nestačí. A co se týče mě, jsem psychicky na dně. Někdy si říkám, že Libor má možná pravdu a věřím tomu, že je to moje chyba.

Vím, že jsem ve fázi, kdy potřebuji psychologa. Vymluvit se z toho, čím si procházím. Libor podle všeho potřebuje to samé. Každý řešíme jiný problém, ale jádro je stejné. Nepřeji si nic jiného, než aby naši dceru miloval. Doufám, že to nakonec zvládneme a jednou ji odvede k oltáři.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marek (34): Manželka si přála holku, ale narodil se kluk. Obléká ho do růžové a hrozně mě tím vytáčí

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.