Když si člověk zvykne na single život, je pak pro něj velmi těžké začít žít ve dvojici. Paní Vanda má dlouholetého přítele, se kterým tráví každou volnou chvíli. Když mu navrhla, že by se mohli sestěhovat, narazila.
Už pět let jsem šťastně zadaná. Miloš (50) je oproti mému bývalému manželovi naprosto dokonalý člověk. Oba máme za sebou jedno nepovedené manželství. A to, že jsme na sebe narazili, považuji za zázrak.
Seznámila nás kolegyně
Svedla nás dohromady náhoda. A já doteď děkuji všem, kteří nám pomohli, abychom se k sobě s Milošem dostali. Miloš je totiž bratr mojí kolegyně. A když se rozvedl, rozhodla se nás dát dohromady. Vždy jsem jí říkala, ať mi nedělá dohazovačku, že jsem schopná si partnera najít sama.
Nakonec jsem vyměkla a na schůzku s Milošem jsem šla. Naprosto mě okouzlil. Miloš byl přesně ten typ muže, kterého jsem v té době potřebovala. Byl pozorný, milý a chytrý. Přišlo mi, že navštívil snad většinu zemí světa, což mi imponovalo. Nebýt toho, že je jeho sestra moje kolegyně, nikdy bychom neměli šanci se potkat.
Chci, abychom bydleli spolu
Začali jsme spolu chodit. Výlety, návštěvy kin, muzeí i divadel jsou v plánu skoro každý víkend. Většinou to vypadá tak, že přes všední dny chodíme oba do práce a večer se sejdeme u mě doma. Ale Miloš u mě nikdy nepřespí, vždycky chodí k sobě domů. O víkendu jsme spolu pořád.
Už dlouho jsem mu chtěla navrhnout, aby se ke mně přestěhoval. Bylo by to pro nás lepší. Nejde jen o finanční úsporu, ale mohli bychom spolu být častěji. Trvalo mi nějakou dobu sebrat odvahu. A když jsem se k tomu odhodlala, Miloš můj nápad zazdil. „Zkusím si to promyslet a dám ti vědět,“ řekl mi na to.
Můj partner chce bydlet sám
Jenže už si to promýšlí víc jak tři měsíce. Několikrát jsem mu společné bydlení připomínala, on to ale vždy zamluví. Je mi jasné, že o stěhování nechce mluvit. Ale prostě to nechápu. Jsme spolu víc jak pět let, vídáme se každý den, tak proč spolu nemůžeme bydlet?
Je mi to líto, já bych s ním bydlela hned a ráda. Zdá se mi, že si prostě zvykl na single život a bydlení. Nemusí se na nikoho vázat a nikdo ho nezdržuje ani neomezuje. Mrzí mě to, ráda bych s ním sdílela i společné bydlení, protože vím, že je to muž, se kterým jednou zestárnu. Doufám že to časem pochopí.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.