Vanesa (31): Lidé si myslí, že jsem dítě štěstěny, a nemají mě za to rádi. Je za tím ale něco jiného

„Ty ses uměla narodit,“ slýchávám často od svého okolí, přitom to ale není tak docela pravda. Považuji za štěstí, že jsem vyrůstala s oběma rodiči, táta s mámou hodně pracovali, abychom mohli žít v baráčku. Kamarádky ve škole mi to ale záviděly a nazývaly nás zbohatlíky, protože ony bydlely v paneláku. Nikdo ale neviděl, jak se na tom táta nadřel a jak jsme si kolikrát museli spoustu věcí odepřít.

Škola mi šla snadno, bavilo mě to a každé vysvědčení jsem měla samé jedničky, a tím pádem jsem se zařadila mezi šprty nebo jsem byla nařčena, že mi učitelé nadržují.

Mohlo by Vás zajímat:

Kateřina (64): Můj syn pije a nenechá si pomoct. Bojím se, že dopadne jako jeho otec

Šla jsem za svým snem

Když jsem odmaturovala, váhala jsem, jestli jít na vysokou nebo začít podnikat. Milovala jsem všechno, co se týkalo zdravého životního stylu, a toužila jsem mít vlastní obchod. Snila jsem o místě, kde se lidé dobijí energií a bude jim tam hezky. A tak jsem se do toho pustila, vzala jsem si půjčku, ale byla to náročná cesta. Nakonec se mi podařilo zřídit vlastní prodejnu, kde máme samé zdravé věci, čerstvě vymačkané džusy a smoothie, a dokonce tam prodávám i vlastní domácí výrobky.

Ovšem už na začátku jsem byla trnem v oku pro spoustu lidí, hygiena u nás byla už po dvou týdnech a poté přišli ještě několikrát. My ale měli všechno v pořádku, tátovi bylo jasné, že mě cíleně někdo nahlašuje. Moje mamka mi to tam pomohla nazdobit, aby to bylo útulné, protože je to rozdělené do dvou částí, přičemž ta druhá je takové útulné útočiště, kde mohou lidé posedět nebo poležet a vychutnat si naše výrobky. Nakonec si to tam tak oblíbila, že jsem ji zaměstnala.

Mohlo by Vás zajímat:

Petr (29): Navrhl jsem přítelkyni v ložnici malé zpestření. Jí se to zalíbilo, ale už to fakt přehání

Všichni myslí, že mi to spadlo do klína

Já si udělala kurz, aby se ze mě stal kouč pro zdravý životní styl, a daří se mi. Práci si ale dělám tak, že vstávám velmi brzo, jdu si zacvičit, mám schůzky s klienty a většinou mám po zbytek odpoledne volno. Bývalé spolužačky jednoho dne přišly a pohrdavě se smály, že ne každý má tatínka, který má naditou peněženku. Tak to ale není. Už dávno jsem vyrostla z toho, abych se obhajovala, kolik mě všechno stálo úsilí.

Před rokem jsem potkala svého přítele Ondru a budeme se brát. Když jsme spolu seděli při obědě na náměstí, šly kolem zrovna ty dvě spolužačky a když jsem na ně mávala, aby si přisedly, ušklíbly se a zvolaly: „Někdo z nás musí makat, víš?“ a šly dál. Že byl třídní sraz, jsem se dozvěděla až později, nikdo mě na něj nepozval. Dřív mě to mrzelo, ale jdu si za svým snem, ono stačí dělat věci srdcem, pak to štěstí přijde samo. Závist nikdy nikomu nepomohla.

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (29): Přítel mě už nechce svádět a ani nečeká, až budu připravená. Minule to ale přehnal

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.