Veronika by pro Pavla udělala první poslední, byla do něho velmi zamilovaná. Nebyl pro ni problém změnit barvu vlasů, začít se oblékat podle jeho vkusu a dokonce se znovu věnovat hře na klavír. Jenomže poté zjistila, že se začíná nápadně podobat jeho mrtvé manželce...
Pavel (35) měl vždy jasnou představu, jak by měla vypadat naše schůzka, výlet a dokonce i já. Tvrdil třeba, že by mi perfektně seděly blond vlasy po uši. A já splnila, co jsem mu na očích viděla. Když jsem pak narazila na fotku jeho mrtvé ženy, zděšeně jsem na sebe pohlédla do zrcadla.
Schůzky s ním byly perfektní
Pavla jsem poznala na hřbitově, což se mi zdálo morbidně zábavné. Ráda jsem o tom vyprávěla přátelům. Tehdy mi řekl, že byl navštívit hrob svojí babičky. Připadal mi milý a zranitelný. A protože pršelo, pozvala jsem ho na čaj.
Ukázalo se, že si rozumíme a Pavel se umí krásně dvořit. Všechny schůzky měl perfektně promyšlené. Piknik v parku s výhledem na město, koncert pod širým nebem, večeře na terase luxusního hotelu... Brzy jsem do něj byla blázen!
Vůbec mi nevadilo, když mi doporučoval světlejší odstín vlasů a přiznal, že by se mu na mně líbily víc šaty než džíny. Netrvalo dlouho a já se kvůli němu celá proměnila. Musela jsem uznat, že mi to slušelo mnohem víc. Rovněž jsem se vrátila ke hře na klavír, protože to Pavel měl rád.
Můj přítel je vdovec
Pavel mi rád dával dárky, často to byly šperky. Říkal, že jeho známý má starožitnictví. Rubínové náušnice na mně zbožňoval a trval na tom, že k nim musím nosit rudou rtěnku.
V té době jsem nedopatřením zjistila, že Pavel je vdovec. Byla jsem trochu v šoku, že se mi nesvěřil. Namlouvala jsem si, že mě jen nechtěl vyděsit a hledal správnou příležitost. Ta ale stále nepřicházela, ať jsem se snažila nahrát mu jakkoliv. „Nebyl jsi někdy zasnoubený? Přiznej se,“ dorážela jsem na něj. „Nikdy v životě, jsi má jediná Verunka na světě!“ odvětil bez zaváhání.
Jednou v noci jsem u Pavla v koupelně hledala ústní vodu a ve spodním šupleti pod osuškami na mě vykoukly fotky usměvavé ženy. Poznávala jsem místa, kam mě bral na výlety. Jeden portrét jsem vzala do roztřesených rukou. Z druhé strany byl otisk rudé rtěnky a moje jméno!
Žena na fotografii vypadala jako já
Blondýnka s rubínovými náušnicemi a perleťovým náramkem seděla u piana a z obrázku zírala s potutelným výrazem, který jsem nedokázala vymazat z paměti. Jmenovaly jsme se stejně a mně to začalo všechno do sebe zapadat. Ihned jsem ze sebe s odporem sundala cizí šperky.
Pavel neměl v úmyslu svěřit se mi se svým trápením. Hodlal si ze mě vytvořit kopii své mrtvé manželky! Sledovala jsem jeho spící tvář a uvažovala, zda se mu vzepřít a zkusit ho nějak vyléčit ze smutku. Něco mi ale napovídá, že by bylo nejlepší sbalit se a odejít co nejdříve.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.