Vlaďka (45): Z táty se stává nerudný dědek. Kdysi pohodový chlap je schopný seřvat celý krám i mě

Bylo mi jasné, že jednou se o svého tátu budu muset postarat. Rodiče se o nás starali, když jsme byli malí. A když zestárnou, je řada na nás. Nikdy by mě nenapadlo, že to bude tak složité.

Mohlo by Vás zajímat:

Saskie (52): Dokud nám můj táta pomáhal, manželovi nevadil. Teď potřebuje pomoct, ale prý k nám nesmí

Tátu jsem vždy milovala

Tátovi bude tento rok osmdesát jedna let. Celý život byl mimořádně akční. Nikdy se nezastavil. Byl rád v centru dění. Neustále jsme chodili na výlety, vymýšlel nám různé soutěže a celkově se o mě a o mladšího bráchu vždycky hezky staral. Jako děti jsme ho milovali, protože se do nás dokázal vcítit.

První náznaky změny jsem začala pozorovat před čtyřmi lety, když nám umřela maminka. Měla rakovinu a táta její odchod nesl velmi těžce. Vždy měli spolu krásný vztah. Nikdy se nehádali a vypadali nesmírně šťastně. Od její smrti se táta úplně přestal smát. Změnil se. Nedělal vtipy, nebyl tak pozitivní jako obvykle. Zdálo se mi, že se hodně uzavřel do sebe.

Mohlo by Vás zajímat:

Rudolf (54): Manželka na mě začala tlačit, chce další dítě. Ale já si na to už přijdu starý

Táta najednou zestárnul

Z dětství mám na něj jen ty nejhezčí vzpomínky. Proto jsem se rozhodla, že mu budu pomáhat já. Řekla jsem mladšímu bratrovi, ať si s tím nedělá starosti. Teď svého rozhodnutí lituji.

Poslední dobou se totiž tátův stav ještě více zhoršuje. Že je jiný, než když jsme byli malí, tak na to už jsem si zvykla. Ale teď to přešlo do úplně jiné úrovně. Začíná být rozmrzelý, nerudný a neustále naštvaný. Prostě starý dědek.

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (30): Jsem zoufalá. Mám jen o deset let staršího přítele a on se chová jako dědek

Pořád jen remcá

Chodit s ním na nákupy, to je opravdu za trest. Snažím se být co nejvíc trpělivá, ale někdy toho je na mě prostě moc. Většinou to je tak, že ho jeden den po práci vyzvednu a jedu s ním do obchodu, kde si nakoupí potraviny na celý další týden. Pořád jen hudruje, jak je všechno drahé, jak jsou lidé bezohlední a že by je nejraději všechny vyhladil.

Nedej bože, když u poklady čekáme déle, než se mu líbí. To teprve spustí vodopád sprostých slov. Uráží ostatní nakupující, prodavačku i mě. Podle něj jsme všichni neschopní imbecilové, kteří nic pořádně neumí. Nákupy s ním jsou opravdu za trest, Nevím, jak dlouho jeho nálady vydržím. A to zatím není úplně odkázaný na mou pomoc. Co bude, až si ho budu muset nastěhovat k sobě?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Artur (40): Byl jsem zaslepený novou láskou a vyhnal tátu do domova důchodců. Teď toho lituji

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.