Vlasta tušila, že je její dcera výjimečná. Byla vždy o dva mílové kroky před svými vrstevníky. Velmi brzy začala klást mnoho otázek. Dokud šlo o banality, Vlasta dokázala odpovídat. Nyní je dceři pět let a ptá se na věci, na které Vlasta nezná odpověď. Je proto špatná matka?
Nikdy by mě nenapadlo, že nebudu znát odpovědi na dětské otázky. Dnes mám co dělat, abych stíhala nabírat vědomosti pro svoje dítě.
Výjimečné dítě
Anetka (5) je velmi vnímavé dítě. Myslím si, že byla vždy o krok napřed oproti svým vrstevníkům či lékařským tabulkám. Naučila se chodit ještě dřív, než oslavila svoje první narozeniny. První slova začala říkat krátce po nich. Byla jsem na ni velmi pyšná. Kamarádky mi říkaly: „Zdá se, že máš výjimečné dítě.“ To chce slyšet každá matka.
Období otázky proč na všechno, jsem si užívala. Anetka se ptala se na věci, na které nebyl problém odpovědět. Proč má auto kolo, proč má boty apod. Nešlo o žádnou vědu. Na dítě jsem se těšila, takže jsem všechno trpělivě a s láskou vysvětlovala. Stačilo jí všechno říct jednou. Pak už si odpověď pamatovala a nebylo třeba to opakovat.
Na pískovišti nebo na hřišti se nikdy s nikým neprala. Když jí jiné dítě sebralo hračku, vstala a velmi slušně mu vysvětlila, jak se věci mají. Nemusela jsem zasahovat. Dokázala se za sebe „poprat“ sama. Když viděla jiné dítě plakat, běžela k němu a láskyplně ho utěšovala. Byla prostě vzorná a citlivá holčička, která mě dělala a pořád dělá šťastnou.
Období otázek
Když nastoupila do školky, skoro jsem to obrečela. Chtěla jsem ji mít doma. Bála jsem se, že jí školka vezme iluze o lidech. Je mi totiž jasné, že ne každé dítě ve školce se chová jako naše Anetka. Bohužel, první dny se domů vracela s tím, že ji někdo strká nebo na ni křičí, že chce její panenku. Museli jsme jí proto vysvětlit, že některé děti jsou zkrátka takové.
Ve školce mi sama ředitelka naznačovala, že je Anetka velmi bystrá a učenlivá a že je ve svých čtyřech letech velmi napřed. Její mluva i slovní zásoba byly dokonalé. Když školku navštívila logopedka, Anetka měla jako jediná z pětadvaceti dětí výborný výsledek. Byli jsme v tu chvíli nejhrdější rodiče na světě.
S příchodem pátých narozenin se začala Anetka zajímat o hlubší význam věcí. Začalo to nevinně. Řešila například reklamu v televizi. Kde je ten, co reklamu mluví. Proč není vidět. To se dalo dobře vysvětlit. Jednou jsme se s manželem Lubošem dívali na dokument o vesmíru. Nenapadlo by mě, že by ji to zajímalo.
Přestávám jí stačit
Anetka začala řešit galaxie, planety, hvězdy. Sama přišla s myšlenkou, že když padá hvězda, není to vlastně hvězda, ale kus kosmického tělíska, který prolétl zemskou atmosférou. Na toto téma mi začala klást nespočet otázek, na které neznám odpověď. Začala velmi nad vším dumat a pídit se do hloubky věcí. Do školy zatím nechodí, ale už se pustila do počítání.
Umí sčítat, odečítat, a to i na takhle malé dítě těžké příklady. Denně mi položí snad sto otázek, na které neznám odpověď. Ptá se, proč prší nebo odkud se bere mráz. Nestačí jí to říct jednoduše, všechno chce znát do detailu. A já zkrátka nevím. Dokonce už začala říkat: „Počkám na taťku, ten mi to poví.“
On je totiž Luboš také takový zvědavec, co zná rád odpověď na všechno. Cítím se hrozně. Co se vědomostí týká, nestačím své pětileté holčičce. Určitě si myslí, že jsem hloupá.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.