Vlasta (48): Pravidelně jsem rozmlouvala s mrtvým dědou. Znamení, které nám jednoho dne seslal, nám možná zachránilo život

Vždy jsem věřila na nadpřirozeno. Nikdo mi nenamluví, že mezi nebem a zemí nic není. Ráda se soustředím na energie, medituji a nechávám se vést vyšší silou. Komunikuji s anděly a vnímám, když mi ukazují magická čísla. To jsou momenty, kdy ve svém životě zaregistrujete opakující se čísla, která mají skrytý význam.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (22): Oživily jsme s kamarádkou dávný hřbitovní rituál. Ještě dnes z toho mám husí kůži

Každý večer jsem se zemřelým dědou rozmlouvala

Když mi bylo devatenáct, zemřel mi děda Milan. Byl pro mě velmi důležitý, prakticky mi nahrazoval otce. Táta totiž zemřel, když jsem byla ještě malá, a máma mě celý život vychovávala sama. Jsem jedináček, a tak jsem nikdy neměla parťáka do života, se kterým bych mohla sdílet své starosti. Blízká rodina pro mě byla velmi důležitá.

Od dědovy smrti jsem každý večer usínala s rozmluvou. Někdy v hlavě, jindy nahlas. Vždy jsem se s dědou radila o svých problémech a věřila, že mi dá znamení. Manžel Libor se mi za to smál. Je dost racionální a svět nadpřirozena mu nic neříká. Teď se však stalo něco, co ho přesvědčilo o opaku.

Mohlo by Vás zajímat:

Ingrid (17): Kamarádka mě přemluvila k noční výpravě na hřbitov. Mohla jsem tušit, že to nedopadne dobře

Manžel zahlédl na silnici člověka a prudce zabrzdil

Jeli jsme v létě do Chorvatska a manžel se rozhodl, že to vezme přes Maďarsko. Měla jsem špatný pocit a radila mu, ať se ještě podívá na alternativní trasu. Neposlouchal mě. Jeli jsme tedy cestou, kterou navrhnul Libor. Byla už tma a vypadalo to, že pojedeme dlouho do noci, než dorazíme do cíle. Když jsme se řítili mezi vesničkami, Libor náhle prudce zabrzdil. "Ježiši, co děláš?" vyštěkla jsem.

"Někdo tam stál," zašeptal. "Kde? Nikoho nevidím," rozhlížela jsem se. Vystoupili jsme z auta a šli se po tom člověku podívat. Byla to úzká silnice sotva pro jedno auto hustě lemovaná domy. Došli jsme pár metrů před auto a v tu chvíli to uviděli. Přímo před námi byly na silnici zaparkované dva automobily. Nebyly osvětlené a světla našeho auta na ně ještě nedosáhla, protože stály mírně za zatáčkou. Kdyby Libor nezpomalil, tvrdě bychom do nich narazili.

Mohlo by Vás zajímat:

Ludvík (31): Na hřbitově jsem potkal zvláštní dívku. Díky jejím schopnostem jsem zase dostal chuť žít

Děda nás zachránil před kolizí

"Koho jsi viděl?" otočila jsem se na Libora a už jsem věděla, kam otázkou směřuji. Byla jsem přesvědčená, že nás zachránil dědeček Milan. "Máš někde fotku dědy? Skoro bych řekl, že to byl on," prohlásil tiše Libor. Na dovolené jsem neměla, ale doma jsme se shodli, že to byl on, kdo nás přišel varovat.

Kdyby se nezjevil uprostřed silnice, plnou rychlostí bychom narazili. Nevím, zda bychom to přežili nebo bychom skončili s modřinami, ale opět se mi potvrdilo, že pokud nepřerušíme komunikaci se zemřelými, mohu nám být nápomocni. Každý den dědovi děkuji a věřím, že nás pořád chrání.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Saša (19): Neuctivé chování na hřbitově se nám krutě vymstilo. Nejvíc to odnesl kamarád Ondra

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.