Vlasta se letos dostala s manželem Milošem do sporu kvůli cukroví. Zakázal jí ho péct, důvodem jsou drahé suroviny. Vlasta se ale o radost z pečení připravit nenechá.
Můj manžel Miloš (65) mě má asi za hlupáka, když si myslí, že jsem si nevšimla, jak je všechno drahé. Ano, vím to. Vnímám to a snažím se šetřit. Jsou však věci, na kterých šetřit nechci a nebudu. Týká se to například přicházejících Vánoc a pečení cukroví. A právě to mi letos zakázal péct, protože je příliš draho.
Manžel mi zakázal péct cukroví
Už několik let si peču cukroví sama. Dělám si vlastní těsta a peču hned deset druhů. Co má dcera Miluška (32) děti, peču i pro ně. Potěší mě, když pak slyším, jak si vnoučata mlaskají a říkají, že cukroví od babičky je to nejlepší na světě. To je ta nejkrásnější odměna za hodiny strávené v kuchyni. Miloš chodí na cukroví ještě dřív, než se dá slavnostně na stůl.
Peču ve velkém, protože vím, že všem chutná. Letos tomu nebude jinak. Ovšem, bude mě to stát ještě několik hádek. Už jsem si začínala dávat dohromady všechny svoje recepty a plánovala, jakým druhem cukroví začnu.
Miloš se mi díval přes rameno a hned začal remcat. „Cukroví? Tak to letos nebude!" řekl důrazně. Zasmála jsem se tomu a zeptala se proč. „Proč? Ty se ještě ptáš, proč nebude? Viděla jsi ceny másla a vajíček? Cukru a mouky? Jedině přes moji mrtvolu," bědoval. „Prosím tebe, teď jsou akce, máslo se dá koupit i levně," reagovala jsem.
Nesmím péct kvůli drahým surovinám
Manžel se ale nechtěl nechat odbýt. „To je sice možný, ale ty nepotřebuješ jedno máslo. Ale tak deset," pokračoval ve svém přesvědčení, že cukroví nebude. „A co teprve taková elektřina? To nám tady pojede týden v kuse trouba? Letos na to zapomeň," řekl důrazně. „Já si to všechno zaplatím," zkoušela jsem to touto cestou.
Podíval se na mě s takovou zlostí, až jsem se lekla. Přišel ke mně blíž a z těsné blízkosti svá slova zopakoval: „Letos žádné cukroví nebude. Vyloženě si nepřeji, abys ho pekla." A mě z toho běhal mráz po zádech. „A co Miluška?" zeptala jsem se tiše. „Miluška? Ta je dost veliká na to, aby si ho upekla sama. Vydělává, ne? Tak ať si ho třeba koupí. Ty jí ho prostě péct nebudeš," dodal a bouchl do stolu.
Musím říct, že mě to rozlítostilo a šla jsem do ložnice, abych mohla brečet. Bručoun jeden, nadávala jsem. Přece si nenechám říkat, jestli smím, nebo nesmím péct cukroví, sakra! Zhluboka jsem se nadechla a vyšla z ložnice.
Bitvu jsem vyhrála, ale čeká mě ještě válka
„Ať se ti to líbí, nebo ne, cukroví bude!" řekla jsem bojovně. „Nebude!" vracel mi úder. „Odmítám se o tom dohadovat. Jsou Vánoce a k nim neodmyslitelně patří cukroví! To je moje poslední slovo!" dodala jsem a odešla do obchodu. Jako na truc jsem koupila osm másel, pět kilo mouky, dvě kila cukru a plato vajec. Dotáhla to domů a plná očekávání s tím flákla na stůl.
„Tak to jsi přehnala. Jsme důchodci. Musíme šetřit! A ty jdeš a jen tak to všechno koupíš..." lamentoval. „Ještě si rád dáš," reagovala jsem. Takže bitvu jsem možná vyhrála, ale čeká mě ještě válka. Miloš se s tím tak nějak smířil, ale teď chce nemožné. Požaduje, abych Milušku o cukroví zkasírovala. Jinak jí nesmím nic dát. Budu se s ní muset domluvit, jak tátu obejít. Pokud to pochopí, myslím, že budu slavit vítězství a vanilkové rohlíčky budou!
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.