Žaneta (31): Po porodu nemůžu vystát manžela. Přistihla jsem se při velmi nepěkné myšlence

S manželem Bořkem (40) jsme spolu dvanáct let. Z toho tři roky jako manželé. Byl a je mým prvním mužem. Máme spolu dceru Stelu. Do doby, než se narodila, jsem měla pocit, že už manžela nemůžu víc milovat. Teď se ale dostavily pocity, které mě značně znepokojují.

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (27): Splnili jsme si s přítelem velký sen. Místo radosti se ale dostavil pocit zoufalství

Manžel mi začal vadit

Bořka jsem vždycky zbožňovala, uznávala a v neposlední řadě obdivovala. Teď, zhruba sedm měsíců po porodu, pro něj jen těžko hledám pozitivní označení. Najednou mám pocit, že mi na něm vadí úplně všechno. Jeho účes, smích i věčné vtipkování (dřív mi to přišlo legrační). Dokonce jsem se přistihla, že je mi s ním na veřejnosti trapně.

Jakmile jsme v jedné místnosti, jsem šíleně nervózní a vzteklá. Přitom pro naše okolí je Bořek stále ten dokonalý a hodný partner. Moje matka ho zbožňuje od první chvíle. I s otcem si mají vždycky co říct. Když to doba dovolí, zajdou spolu i na fotbal. To jsou ty chvíle, kdy jsem šťastná. Když není manžel doma. Ano, je to tak. Jsem ráda, když je pryč.

Když slyším klíče v zámku, nejradši bych zmizela. Začnu být hádává a nervózní. Stela to ze mě cítí a začne být podrážděná i ona. Bořek je z toho špatný, protože jediný, kdo ji dokáže utišit, jsem já. U něj v náruči pláče. Cítím vinu za to, že to tak je. Jako bych ji nepřímo naváděla k tomu, aby otce neměla ráda.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (37): Už jsem měla sepsanou žádost o rozvod. Pak se ale manžel vrátil z Moravy s něčím, co mi vyrazilo dech

Sním o tom, že žijeme bez něj

To samozřejmě nedělám. Bořek je skvělý táta. Je snaživý, milující a má nás rád. Nechodí po hospodách a doma mi pomáhá. Vydělává dost na to, abychom si koupili většinu toho, co si přejeme. Přesto k němu cítím odpor. Jako bychom mezi sebou měli provaz a přetahovali se.

Několikrát se mě ptal, co se děje. Vždycky musím říct, že nic, protože já vlastně sama nevím, co se se mnou děje. Něco jsem našla na internetu. Možná to jsou ještě hormony. A možná také ne. Co mě děsí nejvíc, je moje tajné přání. Sním o malém domečku, kde bydlíme jen s dcerou.

Vždycky, když to na mě přijde, snažím se si vzpomenout, proč jsem se do Bořka zamilovala. Tehdy jsem byla přesvědčená, že on je ten pravý. Ten, se kterým chci založit rodinu a později i zestárnout. Mermomocí si ten pocit snažím oživit, ale nejde to. Každý den si říkám, že až přijde manžel domů, budu na něj hodná. Budu se ho snažit znovu milovat.

Mohlo by Vás zajímat:

Žaneta (52): Po rozvodu už jsem v lásku nedoufala. Nakonec přišla, i když za hodně pikantních okolností

Přemýšlím o rozvodu

Ale nedávám to. Stačí pět minut v jeho přítomnosti a už mám osypky. Proto jsem začala poslední dobou přemýšlet nad rozvodem. Jen nevím, co mu řeknu, až se mě zeptá na důvod. Ochladlé city? Averze? Sama v tom nemám jasno. Kdyby měl alespoň milenku, aby mi to celé usnadnil.

Pak si zase říkám, jak k tomu přijde Stela, když jí seberu otce. A to jen proto, že mám hokej v citech. Dávám si ještě nějaký čas na rozmyšlenou, ale pokud nepřijde nějaká zásadní změna, obávám se nejhoršího. A to jsem si myslela, že něco jako rozvod nikdy nebudu řešit. Člověk míní a život mění…

Mohlo by Vás zajímat:

Evelína (24): Jsem těhotná, splašily se mi hormony, brečím i nad rozlitým mlékem. Manžel se ode mne odloučil

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.