Zuzana si kvůli práci našla učitele angličtiny. William je šedesátiletý muž, do kterého se zamilovala. Rozhodla se, že ho svede. Myslela si, že bude její city opětovat, ale to se spletla. William totiž miluje jen svou ženu.
Nedávno jsem se rozhodla, že si zaplatím hodiny angličtiny. Můj zaměstnavatel požadoval plynulou angličtinu, takže jsem musela jednat. Našla jsem si na internetu rodilého mluvčího. A musím říct, že William (60) je ztělesněný bůh. Už po prvních hodinách jsem se do něj bláznivě zamilovala. Zariskovala jsem a vyjela po něm. Bohužel to nedopadlo tak, jak bych si přála.
Zamilovala jsem se do staršího učitele angličtiny
Když jsem hledala učitele angličtiny, chtěla jsem někoho, kdo mi dá vše potřebné. Chtěla jsem, aby šlo o rodilého mluvčího. Když jsem oslovila pana Williama, už podle prvního telefonátu jsem cítila, že to bude on. Na první hodinu jsme se sešli u něj doma. Bydlí ve stylovém domě, který je velmi moderně zařízen.
Přišla jsem s jistými základy angličtiny, na které jsme postupně nabalovali další slovíčka a fráze. Během první hodiny jsem ale byla myšlenkami jinde. Zatímco on mi vysvětloval minulý čas, já si představovala, jak asi vypadá nahý. Musel mě několikrát vyzvat, abych dávala pozor. Jakmile zvýšil trochu hlas, cítila jsem vzrušení.
Na naše společné hodiny jsem se těšila čím dál víc. Dokonce jsem se začala i více upravovat. Vzrušoval mě už jen samotný pohled na něj. Jakmile seděl vedle mě, nebo se mě dotknul během podávání učebnice, hořela jsem vzrušením. Dlouho jsem si myslela, že žije sám. Na zdích sice byly fotografie nějaké ženy, ale nikdy jsem žádnou nepotkala.
Chtěla jsem ho svést
Teprve nedávno nás přepadla jeho žena, Američanka jménem Olivia. Je to velmi šarmantní žena, která mi ale vlastně vadí. Musela jsem se dívat na to, jak se políbili. William se na ni dívá s takovou láskou, že jsem se přistihla, jak žárlím. Přiznám se, že jsem se v učení nesnažila tak, jak bych mohla. Pořád jsem si připlácela hodiny, jen abych mohla být s ním.
Po třech měsících aktivních hodin angličtiny jsem věděla, že jsem do svého učitele po uši zamilovaná. I když nás dělí 35 let, neberu to jako překážku. Jeho vyzrálost a moudrost mě přitahuje. Možná i proto, že jsem nikdy neměla otce. Ten nás opustil, když mi bylo pět let. Podvědomě vím, že mi táta v životě chybí.
A teď, když jsem poznala Williama, si to uvědomuji ještě víc. Trochu jsem zariskovala a pozvala ho jednou k sobě na večeři. Pozvání sice přijal, ale později jsem pochopila, že jenom ze slušnosti. Uvařila jsem nám večeři a nalila víno, které má rád. Doufala jsem, že se stane něco, co nás spojí dohromady. Ve chvíli, kdy jsem se ho snažila svést, jsem ale tvrdě narazila.
Nemůžu ho dostat z hlavy
„Co blbneš? Nepřišel jsem kvůli tomu," odstrčil mě, když jsem ho chtěla políbit. „Já svoji ženu miluji, to přece víš," dodal. „Jsi krásná žena, ale my dva?" odmlčel se a srknul si vína. „Já tě miluju a chci být s tebou," vypadlo ze mě zcela přirozeně. „Mohl bych být tvůj otec," podotkl přísně. Ten večer mi řekl, že se vidíme naposledy, protože moje angličtina už je výborná.
Mám pocit, že moje srdce je rozlámané na tisíc kousků. Pořád na něj myslím. Nedokážu ho dostat z hlavy. Když se mě snaží sbalit nějaký vrstevník, je mi to tak protivné. Začala jsem se stýkat s podstatně staršími muži. Kamarádka si myslí, že bych měla chodit k psychologovi, abych vyřešila svůj problém s otcem. Možná má pravdu, a možná také ne. Já teď doufám v jediné, že Williama ještě někdy uvidím.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.