Facebook
Instagram
Lea věděla, že její manžel je občas nevěrný. I když se snažil všechno napravit, jeho chování ji štvalo čím dál víc. Poslední kapkou bylo, když měl hlídat děti, ale místo toho dováděl s milenkou v zahradním altánku.
V kanceláři jsme měli takovou tradici. Každý pátek po práci jsme všichni vyrazili na skleničku. Obvykle jsme zůstali venku až do desáté, někteří se domů dostali kolem půlnoci. Jednoho večera jsme skončili už po prvním drinku. Někdo musel dokončit projekt, jiný odjížděl s rodinou na víkend – každý měl nějaké závazky. Mohla jsem svému manželovi zavolat, že dorazím dřív, ale neudělala jsem to. Nesnažila jsem se ho kontrolovat nebo něco takového. Věděla jsem, že se o děti dobře postará.
Přistihla jsem ho při nevěře
Moje jistota však dostala trhliny, když jsem po příchodu domů viděla na kuchyňském stole otevřenou lahev vína. Skvělé... Marek pije, když má hlídat kluky? Já mu to vytmavím. Bart a Ben spali klidně ve svém pokoji, ale manžela jsem nenašla. Prošla jsem celý dům, jenže nikdy nebyl. Moje podráždění rostlo. Vypadalo to, že ten „skvělý táta“ si odskočil do obchodu nebo já nevím kam a nechal kluky samotné. Jasně, nebyli už malí – Bartovi bylo osm a Benovi deset, „téměř jedenáct,“ jak rád říkal. Ale to neznamená, že by měli zůstávat sami.
Vyšla jsem na terasu a pak do zahrady. Nikde nikoho. Něco mě táhlo po cestičce směrem k altánku. Jak jsem se přibližovala, zaslechla jsem zvláštní zvuky. Tiché vzdechy, něžný šepot, tlumený vášnivý výkřik... Šla jsem blíž, potichu jako myška, a nahlédla mřížkou.
V jakémsi rytmickém tanci se tam proplétala dvě těla. Ti dva se pohybovali, jako by byli stvořeni jeden pro druhého. Střídali pozice jako z Kámasútry, bylo to ohromující, skoro až fascinující. Netušila jsem, že můj manžel umí takové věci...
Chvíli jsem na ně hleděla, pak jsem si odkašlala. Zmateně se oblékali a můj manžel něco říkal, ale já ho neposlouchala. Jen jsem se otočila na podpatku a šla zpátky do domu. Sedla jsem si ke kuchyňskému stolu, nalila si skleničku vína a vypila ji. Pak jsem si nalila další. Necítila jsem zlost ani stud, jen úlevu...
Nebyla to jeho první milenka
„Miláčku, to byla jen hloupá chyba. Nic to neznamenalo. Miluju jen tebe. Přísahám, že se to už nikdy nestane. Jen mi dej ještě šanci,“ řekl mi manžel, když jsem mu přišla na nevěru posledně. Ano, ta scéna v altánu nebyla nic neobvyklého.
Poprvé mě podvedl před třemi lety na služební cestě. Ta dívka byla mladá, hezká a „hravá“ – přesně to, co Markovi v té době chybělo. Mně to chybělo také. Jen pár měsíců předtím mi zemřel otec, měla jsem problémy v práci a zřejmě jsem trpěla depresí, i když jsem ji neměla diagnostikovanou. Na nic jsem neměla náladu – žádné milostné hrátky, žádné večírky, ani na maličkosti jako společné sledování seriálu. Přiznávám, bylo to se mnou těžké, ale to proto, že jsem sama prožívala těžké chvíle. Potřebovala jsem podporu, a místo toho jsem dostala... další ránu.
Přiznal se mi sám. Říkal, že se opil, a ona se na něj „doslova vrhla“. Chudák, prý to nešlo zastavit. Ale bylo to prý opravdu, opravdu bezvýznamné. Ulevil si od pocitu viny tím, že přenesl problém na mě. Dobře věděl, že mu odpustím. Jasně, že jsem si pobrečela a chvíli mlčela, ale nakonec jsem jeho omluvu přijala a „začali jsme znovu“. Znal mě dobře. Věděl, jak moc je pro mě rodina důležitá, jak důležité je udržet stabilní domov pro naše děti.
„Dělej, jak myslíš, to je tvé rozhodnutí,“ řekla mi tehdy moje kamarádka Marta. „Lidé dělají chyby, odpouštějí si a někteří mohou být i šťastní...“
„Někteří?“ zeptala jsem se. Ten tón se mi nelíbil.
„Víš, záleží na tom člověku. Když to dokážeš unést, bude to dobré. Ale nikdy to už nebude jako dřív...“
Marta věděla, o čem mluví, prošla si tím také. Ale ona neváhala – svého nevěrného manžela hned vyhodila. Byla v jiné situaci. Její manželství bylo kratší a zatím bezdětné. Možná v tom také byly slabší city nebo silnější hrdost. Já odpustila a snažila se žít dál...
Můj manžel se snažil
Marek mi nosil květiny, bral mě na výlety bez dětí a skládal mi komplimenty. Problém byl v tom, že jsem si to nedokázala užít. Teoreticky jsme se vrátili k období randění, kdy muž dobývá ženu a žena koketuje, ale nefungovalo to. Zní to zvláštně, ale místo vzrušení jsem cítila podráždění. Trvalo mi dlouho, než jsem si to uvědomila, ale ano – to bylo ono.
Když mě „dobýval“, připadalo mi to nedostatečné. Když jsme spolu spali, představovala jsem si, co cítil s jinou. Když mi říkal, že mě miluje, slyšela jsem v jeho hlase faleš. Možná to byla paranoia, ale nedokázala jsem se toho pocitu zbavit. Hádky byly čím dál častější, každá horší než ta předchozí. V hloubi duše jsem věděla, že to, co jsme ztratili, už nikdy nezískáme zpátky.
Začal mě iritovat
Ne že bychom se hádali každý den, ale když jsem se na Marka podívala, začala jsem cítit něco jako nenávist. Cítila jsem ji, když jsem viděla jeho ponožky vedle koše na prádlo, když nechal hrnek s kávou na stole nebo když si zpíval při smažení vajíček. Nesnášela jsem jeho vrásky kolem očí, jeho nedbalý styl oblékání, ironický úsměv. Každé jeho slovo a gesto mě rozčilovalo...
Cítila jsem ponížení a zlost. Nenáviděla jsem svého manžela. A nemohla jsem si pomoct. Už jsem se rozhodla a nešlo to vzít zpátky. On se snažil, ale možná ne dost, možná se to už napravit nedalo. Možná byl problém ve mně, prostě jsem cítila nenávist.
A tak jsem čekala, až něco ukončí tuhle frašku. Něco, co mi nedá na výběr. Teď chápete, proč jsem cítila úlevu, když jsem ho přistihla v našem altánku.
„Prosím, odpusť mi to...“ klesl na kolena, když jeho milenka odešla.
„Chci se rozvést,“ řekla jsem bez emocí. A necítila jsem se špatně. Někdy je rozchod jediné východisko...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Související články
