Lenka (26): Rodiče se mnou nemluví už dva roky. Vadí jim minulost mého přítele

Můj vztah s rodiči byl vždycky dobrý, podporovali mě během studií na vysoké škole, pomohli mi platit nájem v mém prvním bytě a vždy prostě byli součástí mého života. Všechno se zhroutilo ve chvíli, kdy jsem potkala Michala. Neodpovídal jejich představě muže, s nímž bych měla chodit. Jeho minulost byla složitá, nikdy se tím netajil, ale byl upřímný a laskavý. Přesto usoudili, že ho žene jen chamtivost. Obrátili se ke mně zády...

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (22): Ať přivedu domů kohokoliv, nikdy není rodičům dost dobrý. Jeden přítel špatně vydělával, další má syna

Rodičům se nelíbí můj přítel

Michala jsem poznala na večeru poezie v jedné malé kavárně. Vmísil se vedle mě na poslední volné místo a začali jsme si povídat. Okamžitě jsem cítila, že je jiný než všichni muži, které jsem do té doby potkala. Na nic si nehrál. Bez příkras mi vyprávěl, jak strávil několik let ve vězení. Po propuštění chtěl začít znovu, našel si práci a vyhýbal se staré partě.

Dva týdny poté jsem o něm řekla rodičům. Byla jsem nadšená, zamilovaná a chtěla jsem, aby ho poznali.

„A čím se živí ten tvůj Michal?“ zeptala se máma skepticky.

„Pracuje v autoservisu, je skvělý mechanik. A... netají, že jeho minulost nebyla ideální. Ale je to opravdu dobrý člověk.“

Táta si odfrkl. „Jeho minulost nebyla ideální? Lenko, prosím tě. Už nejsi puberťačka, abys obdivovala nějakého zlého kluka.“

Zrudla jsem, takovou reakci jsem nečekala. „Tati, není to tak... On se opravdu snaží. A já ho miluju.“

„Miluje tebe, nebo naše peníze?“ odsekl s chladným úsměvem.

Odešla jsem a práskla za sebou dveřmi. Nedokázala jsem jim vysvětlit, že o peníze mu vůbec nejde.

Mohlo by Vás zajímat:

Bára (28): Rodiče chtěli, abych naplnila jejich ambice. Stálo mě spoustu sil odejít od nich

Nikdy nechtěl jejich peníze

Michal ví, že moje rodina je dobře zajištěná, ale nikdy toho nezkoušel využít. Nikdy mě nežádal o peníze, ani nenaznačoval, že by něco takového očekával do budoucna. Naopak, je hrdý, že se uživí sám a na nikoho se nespoléhá.

Jednoho večera si povzdechl: „Tvoji rodiče mě nesnášejí, že?“

„Ne tebe, jen tu představu, kterou o tobě mají. A ta s tebou nemá nic společného.“

„Možná bychom měli náš vztah... Nechci, abys kvůli mně ztratila rodinu...“ řekl tiše.

„Myslím, že jsem o ně už přišla,“ zašeptala jsem.

Mohlo by Vás zajímat:

Anežka (30): Rodiče se ke mně chovají jako k puberťačce. Nechápou, že chci žít podle sebe

Rodiče na mě tlačí

O pár dní později mi zavolala máma a pozvala mě na návštěvu. Michala jsem s sebou nevzala, i když chtěl jít.

„Lenko, nechápu, proč se s ním pořád vídáš. Stáhne tě do svých problémů,“ začala máma.

„Nebo se jen bojíte, že už nade mnou nebudete mít kontrolu...“

„To není pravda! Chceme tě chránit.“

„A co mám udělat? Vzít si syna některého z vašich známých?“

Táta vstal a chladně na mě pohlédl. „Jestli chceš jít touhle cestou, prosím. Ale s naší podporou nepočítej.“

„Lenko... už tě nepoznávám. Mívala jsi ambice a teď to vypadá, že všechno zahodíš kvůli nějakému mechanikovi...“ pronesla máma.

„Ne kvůli nějakému... Kvůli muži, kterého miluju. Proč vám to tak vadí?“

„Protože ti zničí život. A my se na to nechceme dívat.“

Nevěděla jsem, co na to mám říct. Když jsem se vrátila domů, Michal na mě čekal s večeří a usmíval se, jako by bylo všechno v pořádku. Ale já věděla, že není. Stála jsem před volbou - rodina, nebo on.

„Co řekli?“ zeptal se.

„Že mě nepoznávají...“

„Lenko... možná bychom se měli rozejít...“ pronesl tiše.

„Ne. Když má někdo odejít z mého života, tak oni. Ty jsi jediný, kdo při mně stojí...“

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (21): Silně věřící rodiče mi zakazují intimní život. Kdyby tak věděli, jak to je ve skutečnosti

Vybrala jsem si lásku

I když se mi po rodičích nepřestalo stýskat, časem jsem si zvykla na život bez nich. Jednoho dne mi přišla zpráva od mámy: „Jestli se někdy rozhodneš vrátit, dveře máš otevřené... Ale bez něj.“

„Co to je?“ zeptal se Michal.

„Ultimátum.“

„Takže máš na výběr...“

„Už jsem si vybrala...“

Večer jsme seděli na balkoně a dívali se na park na naším domem. Věděla jsem, že nic nebude jednoduché, ale také že nikdo nemá právo rozhodovat o tom, koho budu milovat.

Mohlo by Vás zajímat:

Silva (28): Rodiče se tvářili jako vzdělaní lidé bez předsudků. Dokud jsem jim nepředstavila svého nového přítele

S rodiči už nejsem v kontaktu

Od chvíle, kdy mi rodiče řekli, že se mnou nechtějí mít nic společného, uplynuly téměř dva roky. Dva roky bez společně strávených svátků, bez narozeninových přání, bez víkendových telefonátů. Čas nevymazal bolest, ale naučil mě žít s ní. Prošla jsem si hněvem, smutkem a nakonec pochopením, že i ti nejbližší se od vás mohou odvrátit, když nesplňujete jejich představy.

S Michalem jsme pořád spolu. Náš život není pohádka, ale má v sobě něco, co jsem doma nikdy nezažila - autenticitu. Nemusím se přetvařovat, vysvětlovat ani se bát odsouzení. Milujeme se ne proto, že je to snadné, ale protože jsme připraveni čelit potížím společně. To má pro mě větší hodnotu než schválení od kohokoli, dokonce i od rodičů.

Občas se mi zdá, že je vše jako dřív: máma vaří večeři, táta sedí u stolu a vypráví nějaký vtip, Michal sedí s námi a nikdo mu nepřipomíná minulost. Pak se probudím a vím, že je to jen iluze.

Nevím, jestli se někdy usmíříme, jestli mě rodiče ještě někdy přijmou. Možná jednou pochopí, že láska není volba „správných“ lidí, ale přijetí těch, které milujeme. Do té doby jdu svou cestou, s hlavou vztyčenou, i když mám občas oči plné slz. Hlavní je, že jsem nezradila sama sebe...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Janča (25): Rodičům nevoní zaměstnání mého přítele. Stydím se za to, jak se k němu chovali

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.