Leona (63): Kamarádka si přála po smrti rozptýlit popel do řeky. Když jsem tak učinila, stalo se něco zvláštního

Moje dobrá kamarádka Helena (66) vyslovila před smrtí přání. Představovala si, že bude její popel rozprášen v okolí řeky, u níž vyrůstala. Přes nesouhlas rodiny jsem tak učinila a ona mi poděkovala

Mohlo by Vás zajímat:

Jarek (69): Nevyslyšel jsem poslední přání své ženy. Musela mi ho připomenout ze záhrobí

Rodina odmítla Helenin popel rozprášit

Když moje těžce nemocná kamarádka umírala, nechtěla jsem v žádném případě slyšet řeči o smrti. Stále jsem se snažila v ní vzbudit naději, že se uzdraví. Ona už ale věděla, že se blíží konec. Řekla mi, že by si přála zůstat v okolí říčky, kde zažila báječné dětství. Připadalo mi to jako hezký nápad a vlastně jsem jí mimoděk slíbila, že se o to postarám.

Netušila jsem, že se ten akt poměrně brzy stane realitou. Na kamarádčině pohřbu jsem se tedy snažila domluvit s její sestrou, jenže ta měla jinou představu. Rodina vlastnila jakousi hrobku. Věděla jsem, že tohle Helena opravdu nechtěla. Tlačila jsem tedy na jejího manžela, aby si prosadil svou.

Ten si ovšem zase toužil nechat Helenin popel doma, kam podle jeho slov patří. Nemohla jsem nic dělat, přestože mě noc co noc budil Helenin hlas. Ve snech mě prosila, abych rozprášila její popel a já se pravidelně probouzela zpocená hrůzou. Nemohla jsem to tak nechat, musela jsem začít jednat. A tak jsem se pozvala na návštěvu k manželovi své kamarádky.

Mohlo by Vás zajímat:

Libor (38): Manželka si vzala domů urnu s tchyní. Od té doby mě stíhá jedna katastrofa za druhou

Tajně jsem sebrala vdovci obsah urny

Pod záminkou, že mu nesu něco dobrého na zub, jsem přišla do jejich domu a spatřila na polici nad krbem urnu s popelem. Chvíli jsme si povídali a já si během hovoru vzpomněla, jak Helena na svého muže dlouhá léta nadávala, neboť ji podváděl. Než onemocněla, chtěla ho opustit. Takhle ho opustila navždy.

Bylo mi jasné, že by si nepřála zůstat navěky po jeho boku "uvězněná" v urně na polici. Požádala jsem ho tedy, aby mi udělal kávu a v rychlosti jsem obsah urny vysypala do náhradní nádobky v kabelce. Pak jsem do sebe kopla kafe a vydala se co nejrychleji na cestu.

K večeru jsem se dostala na místo. U řeky byla mlha a dala se do mě zima. Bylo to tam i tak moc krásné, i když trochu strašidelné. Když jsem sypala popel z mostu, zaslechla jsem Helenin charakteristický smích, pak mi poděkovala. Cítila jsem obrovskou radost a úlevu. Cestou domů se stalo něco neuvěřitelného.

Mohlo by Vás zajímat:

Hana (61): Zapomněla jsem, jak naložit s popelem zesnulé kamarádky. Na zastávce autobusu mi dala jasný signál

Kamarádka mi poslala ještě jedno poděkování

Když jsem se vracela a byla skoro doma, na silnici jsem zahlédla psa. Zastavila jsem, otevřela dveře a ten promrzlý chudák mi skočil do auta. Neměl obojek a vypadal zuboženě. Před domem jsem si pak všimla letáčku, někdo psa už týden hledal a nabízel obrovskou částku jako odměnu. Muselo jít o nějakou vzácnou rasu a velmi zoufalého páníčka.

Zavolala jsem na telefonní číslo a do půlhodiny byl pejsek u svého pána a já bohatší o dvacet tisíc. Nemohla to být náhoda a myslím si, že šlo o poděkování od Heleny. Rozhodla jsem se peníze utratit za něco, co bych si normálně nepořídila. A tak jsem si koupila zlatá řetízek s písmenem H na počest své zesnulé kamarádky.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Daniela (45): Ulevilo se mi, když babička umřela. Rozvrátila celou rodinu a pomluvy si neodpustila ani na smrtelné posteli