Hana (61): Zapomněla jsem, jak naložit s popelem zesnulé kamarádky. Na zastávce autobusu mi dala jasný signál

Žaneta (60) zemřela po krátké nemoci a já na to nebyla připravená. Věděla jsem, že jsme si daly z legrace na starost té druhé vlastní popel. Ale nebyla jsem si jistá, co měla přítelkyně přesně za přání. A tak mi to musela připomenout. 

Mohlo by Vás zajímat:

Uršula (25): Měla jsem vidění o matčině kamarádce. V tu dobu už byla mrtvá

Plánovaly jsme, že jedna druhé rozsypeme popel

Se Žanetou jsme měly pevné pouto, znaly jsme se od dvaceti a celý život jsme se vídaly. Někdy s větší intenzitou, jindy zřídka. Já měla na rozdíl od ní rodinu, ona děti neměla a dvakrát se rozvedla. Přesto byla na rozdíl ode mě veselé povahy a vždy plná optimismu.

Když nám věk přibýval, občas jsme si vykládaly, jak budeme jako babičky chodit denně do cukrárny a pak na procházku na hřbitov. Byla to taková ponurá legrace, kdy jsme si slíbily, že se jedna druhé postaráme o rozprášení zpopelněného těla. Podle toho, která z nás zemře dřív. 

Netušily jsme ovšem, že ta situace nastane tak brzy. Žaneta onemocněla těsně před šestými kulatinami a po nich bohužel zemřela. Nebyla jsem na tu situaci připravená a dlouho jsem se z toho dostávala. Tou dobou už mi stála doma v garáži urna a já nevěděla, co s ní. 

Mohlo by Vás zajímat:

Emma (20): Málem jsem neuposlechla hlas, který mě varoval před nebezpečím. Mohla jsem být mrtvá

Nemohla jsem si vzpomenout, co jsme vymyslely

Těch nápadů bylo tolik a většina byla neuskutečnitelná. Rozsypat popel na zahradě Brada Pitta jsem si pamatovala jako povedený vtípek. Ale nyní už nešlo o legraci. Přeci si nenechám Žanetin popel doma navždy. Určitě se odněkud smála a říkala si, že jsem zapomnětlivá bába. 

„Tak mi to připomeň, ať neudělám nějakou blbost a ty mě pak budeš chodit strašit," řekla jsem nahlas. Žaneta mě jistě slyšela, protože mi dala velmi brzy znamení. Seděla jsem dlouho v práci, venku se schylovalo k bouřce a já tušila, že zmoknu. Utíkala jsem v dešti k první autobusové zastávce a cítila, jako by mě někdo pozoroval. 

Několikrát jsem se ohlédla, ale nikde nikdo. Schovala jsem se pod stříšku a pod nohama se mi něco pohnulo, jako by tam proběhla myš! Zavrávorala jsem a spadla na poličky s knihami. Máme na zastávce malou knihovnu, kde si můžete půjčovat i odkládat libovolně publikace. Jedna z nich mi spadla přímo k nohám. 

Mohlo by Vás zajímat:

Hubert (37): Manželka neunesla, že se dcerka narodila mrtvá. Předstírá, že máme miminko

Obal knihy byl pro mě jasnou nápovědou

Šlo o nějakou romantiku Láska v Provenci ozdobenou levandulemi. Vtom se mi vybavila věta mojí kamarádky. „Rozsypej mě na levandulovém poli v Provence. Tam jsem zažila nejkrásnější dovolenou a ty by sis ji aspoň taky dopřála," řekla tehdy kamarádka.

Všechno do sebe zapadalo, ihned jsem začala plánovat cestu. Manžel se trochu divil, že vyrážím někam poprvé sama, ale já se začala moc těšit. Žaneta to vymyslela perfektně, užijeme si naposledy ještě obě dvě.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (25): Můj partner toužil po tom, abych změnila vizáž. Ukázalo se, že mám vypadat jako jeho mrtvá manželka