Facebook
Instagram
Liběna pracuje na poště, kde je nuda k uzoufání. Menší zpestření se objevilo, když do služby nastoupil nový pošťák. Hned po něm začala jít Liběnina starší kolegyně.
Myslela jsem si, že mě po návratu z nemocenské v práci nic nepřekvapí. Koneckonců, pracuju na poště. Co by se tady asi tak mohlo změnit? Všude samé stírací losy, kalendáře, kuchařky a umělé květiny...
Kolegyně mi vyrazila dech
„Žádné změny...“ povzdechla jsem si, když jsem vešla do naší kanceláře.
„Jen počkej,“ zvedla se od svého stolu moje kolegyně Renata. „Musíš vidět naši Terezku...“
Mávla jsem rukou. Proč bych se měla starat o paní Terezku? Upřímně řečeno, byla jako prehistorický tvor v moderním světě. Vůbec mezi nás nezapadala. Najednou se otevřely dveře šéfovy kanceláře a ven vyšla elegantní žena s moderně upravenými vlasy. Trvalo hodnou chvíli, než mi došlo, že to je naše „dinosauřice“ Terezka! Byla jsem v naprostém šoku. Může správný účes, lehký make-up a elegantní kostýmek takhle někoho omladit?
„Ty ses asi zbláznila!“ rozčilovala se Renata, když jsem jí o tom řekla během pauzy. „Vždyť jí ještě není ani padesát. Jen o sebe nikdy nepečovala, proto vypadá tak sešle.“
Cože? Je jen o deset let starší než já? To není možné! „Hele...“ šťouchla jsem do Renaty. „Co se s ní vlastně stalo?“
„Měla jsi přijít dřív, abys to viděla. Teď si musíš počkat do konce směny, až se vrátí pošťáci. Přijali jsme někoho nového.“
„Někdo nahradil pana Stacha?“ zeptala jsem se.
„Jo,“ odpověděla. „Starý pán šel konečně do důchodu. Plánuje odjet za synem, co bydlí v Austrálii.“
Byla jsem v jednom kole
Po pauze jsem u své přepážky myslela na tu Austrálii. Nikdy jsem tam nebyla...
„A co ty propisky?“ vytrhl mě ze zamyšlení rozzuřený hlas. Paní přede mnou se tvářila nerudně. „Červené, proboha!“
A tak to šlo celý den. Běhala jsem jako zběsilá. Mezinárodní zásilky, vysvětlování formulářů, hledání nejhezčího kalendáře, pomoc důchodcům s vyplněním šeků, prohlížení pohlednic... Je zázrak, že v dnešní době ještě někdo posílá pohlednice, když máme internet.
Setřela jsem si pot z čela a závistivě pohlédla na paní Terezku, která klidně obsluhovala zákazníky. Pravda, i ona dnes měla víc práce než obvykle, ale to se nedalo srovnat s tím cirkusem, co jsem měla já!
Pošťáci se začali vracet po třetí hodině. První dorazila Mařenka, pak přišla Žofka, za ní pan Tadeáš a nakonec nový zaměstnanec. Když jsem ho spatřila, nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Byl to Petr, můj spolužák ze základky!
Kolegyně po něm jede
Nešlo mi to do hlavy. Vždyť se před deseti lety odstěhoval s manželkou do Nizozemska a údajně se jim tam dařilo skvěle. Máma mi ho vždy dávala za příklad úspěšného člověka!
Taky mě hned poznal. „Ahoj, Liběno,“ přistoupil ke mně s úsměvem. „Zdá se, že nás osud zase spojil, co?“
„Jo,“ odpověděla jsem s úsměvem.
„Pane Petře,“ najednou se vedle nás objevila paní Terezka. „Právě jsem zavřela pokladnu. Co mi nesete?“
Šikovně to zahrála, to se musí uznat. Po pár dnech pozorování jsem si byla jistá - naše paní Terezka si očividně myslela na Petra. Otázkou bylo, zda jde o mateřské city, nebo o něco vášnivějšího...
„Prosím tě, ani mi to neříkej,“ zašklebila se Renata. „Doufám, že mě někdo zastřelí, jestli se někdy začnu chovat takhle. Je to trapas!“
„Ale no tak,“ bránila jsem Terezku. „Na tom přece není nic špatného. Víš, někteří muži mají rádi takovou pozornost. Možná mu to nevadí...“
„To určitě,“ protočila Renata oči. „Proto asi chodí pozdě, aby se s Terezkou nemusel potkávat, co?“
„Copak, tobě se Petr líbí také?“
„Ale kdepak, jen je mi toho kluka líto,“ mávla rukou. „Na předchozí pobočce jsme taky měli staršího šéfa, co se na nás tak lepil.“
„No jo, u chlapů je to přece něco jiného,“ namítla jsem.
Už toho měl dost
Chtěla jsem Petrovi povědět o tom všem, ale pořád nebyla příležitost. Kdykoliv se objevil u nás, byla tam i Terezka. Ta ženská musela mít oči všude. Pamatuju si, jak mi jednou zasyčela u ucha, že bych se měla věnovat práci a ne flirtování. Byla jsem úplně v šoku, vážně. No a včera to konečně pořádně bouchlo.
„Pane Petře,“ vyhrkla najednou paní Terezka. „Slyšela jsem, že umíte spravovat elektriku. Mám v kuchyni vypadlou zásuvku, dráty trčí ven. Nemohl byste si najít chvilku a pomoci osamělé ženě?“
Renata se rozesmála, zatímco já jsem zadržela dech.
„Možná byste měla zavolat elektrikáře,“ řekl Petr a zrudnul. „Raději bych... nechal naše vztahy výhradně v pracovní rovině, paní Terezo. Vždyť už jsem říkal, jak mi podobné situace vadí, že?“
Tentokrát se začervenala paní Terezka. Chytila svou kabelku a rychle zamířila na toaletu.
„Té snad přeskočilo!“ zamumlala jsem sarkasticky.
„Myslíš, že tohle je vtipné, Liběno?“ ozval se Petr a podíval se na mě zklamaně. „Jdu to vyřešit s vedoucím jednou provždy. Už mám toho dost.“
Panebože, nešlo to zařídit jinak? Teď je v práci taková atmosféra, že by se dala krájet...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Naďa Konvalinková popsala celoživotní boj s váhou: Zkoušela bizarní diety od vínové až po rýžovou
Naďa Konvalinková popsala celoživotní boj s váhou: Zkoušela bizarní diety od vínové až po rýžovou
Související články
