
Když se dva mají rádi, nic jim nechybí pro společné soužití. Pokud však jeden z nich, dává přednost zvířecímu miláčkovi, může se objevit zásadní problém. Linda o tom ví své...
Dlouho jsem toužila po vztahu, a nakonec se mi to splnilo. Na jedné zahradní party jsem potkala Olivera. Galantní muž plný překvapení mě nakonec okouzlil a vztah byl na spadnutí. Než jsme se rozhodli společně sdílet domácnost.
Už naše první hádka kvůli kytkám leccos naznačila
Vybrali jsme si útulný byt v jedné části Prahy s krásným výhledem z balkonu. Těšila jsem se, a tak jsem hned začala nakupovat nábytek a vybavovat náš nový domov. Koupila jsem kytky a položila je na zem. A to byl vlastně náš první problém.
Oliver se zastavil a zeptal se mě: „Zjistila jsi, zda nejsou jedovaté pro moji kočku?“ Překvapeně jsem na něj pohlédla a odpověděla: „No, nevím, myslela jsem, že Chanel necháš mamce, mám na ni alergii.“ Oliver ztuhl a řekl: „To určitě nenechám, mám ji deset let. Alergie je jen výmysl, nikdo není opravdu alergický.“ Opět mě překvapil. Zeptala jsem se: „Kde si tuhle informaci prosím tě vzal?“ „Přečti si fakta,“ odpověděl a odešel vybalovat věci. Byl to totální nesmysl, ale věřila jsem, že ho brzy přesvědčím o opaku.
Nakonec jsem mu dala na výběr
Oliver byl skvělý partner, jenže pro Chanel by snad skočil i z okna. Každý den jsem uklízela chlupy a měla je úplně všude, dokonce i na oblečení. Oči mi natékaly, bylo mi zle. Zkoušela jsem to zvládat s léky, ale ani tak jsem nemohla pořádně pracovat z domova. A to nemluvím o tom, že mi rozcupovala nové sofa.
Nakonec jsem to nevydržela a řekla jsem, že Chanel zkrátka musí z bytu pryč. Oliver se mnou pár dní nepromluvil a pak přišel s tím, že kočka bude žít v ložnici a já mám spát v obýváku. Nemohla jsem uvěřit, jak snadno mě vyměnil za svou čičinu. Dokážu pochopit ledacos, ale tohle bylo příliš. Došla jsem do bodu, kdy jsem mu řekla: vyber si. Já, nebo Chanel.
Oliver škemral o odpuštění
K mému překvapení si vybral kočku. A já? Stěhovala jsem se zase jinam. Byla jsem na něj neskutečně naštvaná a nechtěla ho ani vidět. Jenže Oliver se rozhodl, že mě dostane zpátky. Začal se snažit ze všech sil. Nosil mi květiny, zval mě na večeře, prosil o odpuštění.
A když už to vypadalo, že bych mu mohla dát druhou šanci, přišel s nápadem. Každý si necháme svoje bydlení, ať se prý neomezujeme. V tu chvíli mi došlo, že tohle není vztah, o jaký stojím. To už jsem opravdu nerozdýchala.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.