Lucie (35): Narození dcery nám přineslo spoustu radosti, ale také hádek. Oba máme rozdílné představy o výchově

S Markem to byla láska jako trám. Po měsíci jsme spolu začali žít a po půl roce se vzali. Cestovali jsme, pařili s kamarády a užívali si. Měli jsme dostatek financí a mohli jsme si dovolit prakticky vše.

Mohlo by Vás zajímat:

Olga (33): Jsem zoufalá ze svých pocitů. Musím se rozhodnout mezi manželem a švagrem

Tlak na pořízení miminka nebral konce

„Lucinko, už bych chtěl dítě. Už to tak cítím,“ přemlouval mě stále častěji Marek. Přišlo mi to brzy. Snažila jsem se Markovi připomenout, že máme ještě sny, které jsme vždy chtěli realizovat: „Marku, počkejme ještě pár let. Chtěli jsme vidět Peru a chtěli jsme zajet do Japonska, pamatuješ?“ Jenže Marek naše sny hodil za hlavu a tlačil. Nebyla jsem zásadně proti, vlastně i já jsem si už uměla představit být mámou, ale klidně bych pár let počkala a ještě si něco trochu užila. Na starosti a zodpovědnost je času dost.

Za rok se nám narodila dcera Amálka. Od narození byla spavé miminko. Když byla vzhůru, byla spokojená. Miminko za odměnu. Marek miloval sedět v křesle, mít Amálku v náručí a dívat se na televizi. Starali jsme se o Amálku, chodili na procházky s kočárkem a spokojeně jsme si žili. Musím uznat, že Marek byl skvělý otec a ještě lepší manžel. Ač chodil do práce, staral se o naši domácnost, vařil a často mě nechal vyspat. To znamenalo, že vstával k Amálce v noci nebo ji ráno oblékl a vyrazil s kočárkem ven.

Mohlo by Vás zajímat:

Martin (31): Manželka mě neustále kritizuje, prý se neumím postarat o miminko. Tak jsem to vzdal

Nejšťastnější období v mém životě

Přiznávám, že jsem byla šťastná a mateřství nás s Markem naplnilo. Byli jsme rodina. Jak Amálka rostla, měnil se i náš vztah. Začaly konflikty a neshody. Marek byl spokojený ve fázi, když byla Amálka miminko a mohl s ní sedět v křesle nebo ležet na gauči. Jak Amálka začala chodit, Marka to obtěžovalo. Přestal mít svůj klid. Teď jsou Amálce tři roky a chce mezi děti nebo na výlet.

Trávení času mimo domov je ale naše třecí plocha. Marka výlety s dcerou nebaví. „Lucko, my jsme taky na žádné výlety nebo do heren v dětství nechodili a žijeme. Přijde mi zbytečné jezdit s tříletým dítětem na výlet. Nebude si to ani pamatovat,“ remcá často Marek. A tak do herny s dcerou chodím sama a občas jedu i na ten výlet bez manžela. Jeho postoj mi přijde vysloveně divný. Je radost koukat na Amálku, jak nadšeně objevuje svět.

Mohlo by Vás zajímat:

Anežka (28): Švagrová mi sprostě ukradla jméno pro miminko. Dodnes jí to nemůžu odpustit

Zbytečné hádky, které nás od sebe vzdalují

Vůbec netuším, jak to budeme dělat v budoucnu. Když s námi jede Marek na výlet, je po hodině otrávený. V zoologické zahradě, kde dcera lítá od jednoho zvířete k druhému a je spokojená, tak by Marek jel po hodině nejraději domů. Vůbec ho nezajímá, že dcera je nadšená. Jeho to prostě nebaví. Nechápu, že je nejspokojenější doma. Vydrží si s dcerou hrát v pokojíčku celé odpoledne.

Dceru dokáže zabavit, ale já si myslím, že děti potřebují dostatek podnětů k tomu, aby se rozvíjely. A v okoukaném prostoru bytu toho moc podnětného není. Je fajn, když si dítě hraje s rodičem, ale jsem přesvědčená o tom, že dítě potřebuje socializaci na různých místech, mezi lidmi a hlavně je nutné ho neizolovat od světa. V tom se s Markem diametrálně rozcházíme. Marek má za to, že nejdůležitější je vstřícný přístup rodičů a na ničem jiném nezáleží. Uklidňuji se tím, že za pár měsíců bude Amálka chodit do školky a bude mezi dětmi. Otec je důležitou součástí dětského života, ale nenahradí věkem rovné kamarády.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (31): Tchyně mě na smrtelné posteli proklela. Od té doby jsem dvakrát přišla o miminko a nevím, jak dál