Lucie zažila opravdu strašidelný večírek na Halloween v práci. Mezi maskami nepoznávala některé z kolegů a flirtovala s někým, kdo na večírek rozhodně nepatřil. Skončila zamčená a k smrti vyděšená v kumbále.
Miluju Halloween, masky a veškerou výzdobu. Večírek v práci jsem si tedy užívala, jenže jen do chvíle, než jsem se dala do rozhovoru s „mumií“. Neměla jsem tušení, o jakého kolegu jde. A dost možná to byl někdo, kdo na večírek ani nepatřil. O něco později mě totiž u mé kanceláře surově přepadl.
Alžběta (32): Na hlídání malé holčičky ve strašidelném domě jen tak nezapomenu
Na halloweenský večírek jsem se těšila
Firemní večírky mám obvykle v lásce, ale ten poslední se moc nevyvedl. Původně jsem se ale moc těšila. Naše kancelářské prostory jsme vyzdobili pavučinami a vyřezanými dýněmi. Nechybělo „strašidelné“ občerstvení ve tvaru uřezaných prstů, upířích zubů a podobně. Navíc jsme měli všichni za úkol sehnat si děsivou masku a já kostýmy miluju.
Sešli jsme se večer na recepci, domem se linula hudba připomínající horory a všichni se hned začali dobře bavit. Některé masky se obzvlášť povedly. Stalo se mi, že jsem pár kolegů vůbec nepoznala. Sama jsem šla převlečená za upírku, jako jedna z mnoha. Součástí večera byly nějaké hry, takže jsme se nenudili a byla legrace. Později jsem si všimla, že se nám někteří kolegové nečekaně spárovali a mizeli v zákoutích našich kancelářích.
Já jsem chvíli tančila s „mumií“ a bavilo mě hlavně to, že jsem toho muže nepoznávala ani po hlase. Asi nějaký nový kolega nebo někdo z šéfů, s nímž téměř nepřijdu do styku. Nevím proč, ale jeho pohled se mi dostával pod kůži a bavilo mě s ním flirtovat. Byla to prostě legrace a nečekala jsem, že dojde k něčemu tak nepříjemnému a děsivému.
Odskočila jsem si a uslyšela kroky
Potřebovala jsem si odskočit a věděla jsem, že u mě na patře jsou volné záchody. Stavila jsem se ještě u svého stolu pro pudr a pak se upravovala v koupelně, když jsem zaslechla výtah. Někdo vystoupil na prázdném patře, kde jsem byla já. Zanedlouho byly slyšet pomalé kroky.
Měla jsem husí kůži a doopravdy jsem se bála. Stín za dveřmi koupelny prozradil kohosi, kdo pak nakukoval do klíčové dírky. Když se kroky vzdálily, rychle jsem vyběhla ven. Jenže byl rychlejší a než jsem stihla přivolat výtah, už mě držel. Byl to ten člověk v převleku mumie.
"Neutečeš mi!" zasyčel výhružně.
Uvědomila jsem si, že máme volný přístup do domu a klidně může jít o nějakého cizího blázna! Chtěla jsem křičet, ale zacpal mi pusu. Strčil mě do kumbálu a zamkl mě. Předtím mi ještě stihl sebrat telefon, abych si nemohla přivolat pomoc. Byla jsem tam uvězněná a úplně vyděšená několik hodin. Ostatní si mysleli, že jsem odešla domů.
"Přijdu si pro tebe později," ujistil mě ještě.
Ven jsem se dostala po půlnoci
Když jsem na patře zaslechla ženský smích, dala jsem se do křiku. Bouchala jsem do dveří a volala o pomoc. Dveře nakonec vypáčila kolegyně. „Proboha, co tu děláš?“ Vysvětlila jsem jí, co se mi stalo a ona chtěla ihned volat policii.
„Nějakýho cizího chlapa odsud vyhazovali tak před hodinou. Někdo by určitě zvládl dát dohromady jeho popis.“
Podle popisu ale policie nakonec muže nenašla a na žádném kamerovém záznamu se mumie neobjevila. Dodnes nevím, jestli si ze mě někdo vystřelil, nebo mi šlo o život. Mohl si pro mě přijít až po večírku a nedopadlo by to dobře.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.