Alžběta (32): Na hlídání malé holčičky ve strašidelném domě jen tak nezapomenu

Už roky se živím jako profesionální hlídačka dětí. Nedávno si mě objednala velmi zvláštní rodina. Během noci u nich doma se stalo něco, co už nechci nikdy zažít. V jejich domě regulérně strašilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Zoe (26): Obraz z vetešnictví mě děsil každou noc, musela jsem ho vrátit

Najala si mě zvláštní rodina

Za svou kariéru hlídačky dětí jsem toho zažila celkem dost. Spíše ale ve smyslu zlobivých nebo nepoddajných dětí. Nikdy jsem nebyla v situaci, abych si myslela, že mám v zádech ducha. To až nedávno. Moje služby si objednala rodina z nedalekého města. Paní chtěla pohlídat pětiletou dceru Emmu přes noc.

Nebylo to nic, co bych neznala. Brala jsem to jako každé jiné hlídání. Trochu ve mně hrklo, když jsem k domu přijela. Byl zapadlý v lese a působil na mě strašidelně. V tak obrovském domě svítilo jen jedno světlo v přízemí. Přišla mi otevřít žena, se kterou jsem mluvila po telefonu.

„Dobrý večer. Veškeré pokyny máte napsané na stole. Hlavně ať je dcera celou noc ve svém pokoji," dodala. Ani mě domem neprovedla a rovnou s manželem nasedli do auta a odjeli. „Jdeme na to," povzbudila jsem se sama nahlas. Uvnitř domu to působilo jako z jiného století. Všude byly starožitné věci a neskutečný chlad.

Mohlo by Vás zajímat:

Bernardeta (26): V domě mých rodičů straší, ale jsem jediná, kdo si to myslí

V domě jsem spatřila duchy

Šla jsem pozdravit malou Emmu. Ta mi jako jediná z celé rodiny přišla celkem normální. Chvíli jsme si spolu hrály. Poté jsem chtěla dodržet pokyny a šla ji uložit. „Kdyby něco, jsem dole," řekla jsem holčičce. „Já nesmím v noci vycházet z pokoje," špitla. „Dnes jsem tu já, takže můžeš," mrkla jsem na ni.

Usedla jsem v obýváku a četla si knížku. V domě vládlo hrobové ticho. To však po nějaké době narušil šramot ve vedlejší místnosti. Dveře se z nějakého důvodu otevíraly a zavíraly. Prošla jsem celé spodní patro, ale nikoho jsem nenašla. Znovu jsem s rozpaky usedla ke knížce, ale soustředit jsem se už nedokázala.

V domě se rozezněly zvuky, jako kdyby tam byla skupina lidí. Slyšela jsem smích a tiché rozhovory. Vycházelo to ze společenské místnosti. Se strachem jsem se tam šla opatrně podívat. Lehce jsem nakoukla do místnosti, kde jsem skutečně viděla lidi. Jenže se vznášeli u stropu. V tu chvíli jsem slyšela seshora klapnout dveře od dětského pokoje.

Mohlo by Vás zajímat:

Hedvika (21): Babička měla v domě zlého ducha. Šokovalo mě zjištění, kdo by to mohl být

Utekla jsem ze strašidelného domu

Emma! Vylítla jsem schody nahoru. Chytla jsem ji, když chtěla sejít dolů. „Pojď zpátky do pokoje," hnala jsem ji. „Vždyť jsi říkala, že dnes v noci dolů můžu," připomněla mi. „Ne. Jdeme k tobě do pokoje," přikázala jsem. Zamkla jsem dveře a lehla si k Emmě. Pořád jsem měla před očima ty duchy.

Celou noc jsme z pokoje nevyšly. Já nedokázala ani spát, jak jsem se bála. Kolem šesté ráno jsem slyšela přijíždět auto. Byli to rodiče malé Emmy. Seběhla jsem za nimi dolů. Paní domu se hned ptala, jak to šlo. Já jsem si bez pozdravu vzala bundu a utíkala z toho baráku hrůzy pryč. Ještě za mnou ta paní volala, že jsem tam nechala peníze. V tu chvíli mi ale byly ukradené. Já jen chtěla co nejdřív zmizet z domu, kde jsou duchové. Od toho zážitku už uběhl nějaký čas, ale já to mám pořád v sobě. Musím říct, že to byla moje nejstrašidelnější pracovní zkušenost.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (18): V domě s námi žil duch malé holčičky. Musela jsem jí pomoci najít klid

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.