Lucie (36): Kamarádka se mění k nepoznání. Přidala se k nějaké sektě a tvrdí, že bude žít na jiné planetě

Veronika (33) byla vždycky fajn holka, neměla žádné sklony k víře v cokoliv. Proto mě dost udivilo, když jsem ji potkala po delší době a vyslechla si podivné řeči o silách z vesmíru. Nutí mě jít na nějaké shromáždění, ale instinkt mi velí – vyhnout se tomu obloukem!

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (30): Rodiče mi zničili život, dodnes kvůli nim nedokážu nikomu věřit

Veronika bývala naprosto normální

Moje kamarádka Verča patřila k těm, které vídám ráda a mohu se jim svěřit s čímkoliv. Měla pochopení a dokázala i smysluplně poradit. Bylo mi divné, že se na delší dobu odmlčela. Dávala jsem to za vinu nedávnému rozchodu, nebo něčemu podobně osobnímu. Každý máme občas potíže a nechceme s nimi hned na veřejnost.

Jenže když jsem Veroniku spatřila po čtyřech měsících, něco mi hned nehrálo. Vypadala jinak. Skoro vůbec nemrkala, zvláštně se usmívala, jako na drogách. Začala mi vyprávět, jak se má skvěle, protože přijala svůj osud. Nešlo ale o nějaké smíření se se životem nebo jeho nástrahami. Myslela osud, který je prý ve vesmíru nalajnovaný do posledního puntíku.

Abych řekla pravdu, nerozuměla jsem jejím teoriím ani za mák. Byla jsem si ale jistá, že má ta holka vymytý mozek. Setkávala se s nějakými vesmírnými lidmi, kteří ji drželi nad vodou, když jí bylo nejhůř. Investuje prý do nějakého velkého výzkumu, o kterém se nesmí jen tak s někým mluvit. Mě si vybrala, coby vrbu, aniž bych chtěla.

Mohlo by Vás zajímat:

Adam (46): Přišel jsem o životní lásku. Přestávám věřit, že se ještě někdy zamiluji

Navrhla, abych ten její klub bláznů navštívila

Pozvala mě na jakousi jejich seanci, rezolutně jsem odmítla. Ona na tom ale trvala a po našem setkání mi denně volala. Čekala na mě dokonce před prací a cestou domů se mě snažila přemluvit. „Jsi vyvolená, cítím to. Byla bych tak šťastná, kdybychom v tom spolu byly společně,“ usmívala se a dívala se skrz mě. Přísahala bych, že nemrkla ani jednou. Něco jsem si vymyslela a namířila si to rovnou k jejím rodičům.

Ujistili mě, že o jejím chování vědí, ale nemůžou nic dělat. Veronika se chytla zvláštních lidí, dává jim peníze a plácá něco o věčném životě na jiné planetě. Její matka se v půlce věty rozplakala. Veroniku jsem o několik dní později potkala na nečekaném místě. Stála na střeše domu naproti tomu mému.

Byla na úplném okraji, a jak se do ní opíral vítr, lehce vrávorala. Se slzami v očích jsem zavolala hasiče a utíkala za ní nahoru. Když přijeli a kolemjdoucí upírali zraky nahoru, byla jsem už skoro u kamarádky. Absolutně mě nevnímala, takže si ani nevšimla, že mám její kabát na dosah ruky.

Mohlo by Vás zajímat:

Bernadeta (58): Nechtěla jsem věřit, že ve vnukovi přebývá duše mého manžela. Dnes už vím pravdu

Prázdný pohled kamarádčiných očí mě děsí ve snech

Strhla jsem ji prudce k sobě v momentě, kdy se jí podlomila noha. Podívala se mi do tváře a já nepoznávala její hluboké prázdné oči. V tom pohledu nebylo zhola nic a to je na tom to nejděsivější. Ulevilo se mi, že je Veronika v bezpečí. Tušila jsem ale, že je to teprve začátek.

Její rodiče plánují léčbu dcery v soukromém sanatoriu, doufám, že ji budu moct brzy navštívit. Zároveň se toho setkání bojím, mám pocit, že při našich posledních společných chvílích to už ani nebyla ona. A možná už ani nikdy nebude. Asi je její duše někde na vysněné planetě.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Oto (60): Dcera se přidala k sektě, neviděli jsme ji patnáct let. Marně přemýšlím, kde se stala chyba

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.