Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Lukášova přítelkyně si nerozumí s jeho rodiči a ona jim také moc nesedla. Lukáš je z toho nesvůj, protože má pocit, že si bude muset vybrat, kdo je pro něj důležitější.
Jana je skvělá holka, ale moje rodiče opravdu nemá ráda. A ani se nesnaží to skrývat. Často se k nim chová neuctivě a mně to ubližuje, protože já si mámy a táty vážím. Poslední dobou si začínám říkat, jestli vůbec má smysl pokračovat v našem vztahu. Možná by bylo lepší, kdybychom se rozešli.
Přítelkyně měla špatnou náladu
Když jsme se jednou vrátili od mých rodičů, byl už večer. Jana byla otrávená a nálada se jí ještě zhoršila, když si přečetla vzkaz, který jí nechala spolubydlící. „Skvělý!“ vyprskla. „Jitka šla na koncert! Já tam mohla být taky... kdybychom nejeli k tvým rodičům někam do zapadákova! A ještě mě bolí břicho, asi z toho jídla. Všechno bylo děsně mastné!“
„Jani, lásko...“ objal jsem ji, „co tě tak rozhodilo?“
„To je hrozný! Nechci být stará!“ změnila téma.
„Nebudeš,“ ujistil jsem ji a vedl ji k pohovce. „Znám jednu skvělou masáž. Fakt to pomáhá,“ šeptal jsem a líbal ji na krk.
„Ten čas tak letí. Tvoje máma... ta fakt zestárla. Dneska vypadala strašně.“
„Byla nemocná, ty trdlo,“ namítl jsem. „Ale teď, když se táta vrátil z Německa, tak jí bude líp. Ta masáž, o které jsem mluvil, je taková rodinná tradice...“
„Myslíš, že oni spolu ještě...“ najednou se zarazila. „Lukáši!“
„Co? Tvoji rodiče snad ne?“ divil jsem se. Pamatuju si, jak se naši občas objali nebo i políbili. „To je normální, ne? Jsou přece manželé.“
„Ale staří manželé...“ odfrkla si. „To je nechutný.“
Pohádali jsme se
Co se to s ní dneska děje? Věděl jsem, že naše rodiny jsou hodně rozdílné. Když přivedu Janu k nám, máma vždycky uvaří něco dobrého a snaží se být milá. U nich doma si každý dělá, co chce. Nejsem si jistý, jestli by mě její rodiče poznali, kdyby mě potkali na ulici.
„Co ti je?“ zeptal jsem se.
„Štve mě, jak jsi závislej na mamince,“ vyhrkla. „Kdybys jí neřekl, že zkoušky jsou tvoje soukromá věc, myslela bych si, že jsem se ocitla v nějakém pitomém rodinném seriálu!“
Jo, to jsem fakt řekl. A doteď mě to mrzí. Neudělal bych to, kdyby se Jana netvářila tak pohrdavě. Lituju toho. Ale dneska se s ní nedomluvím, to je jasné. Řekl jsem jí, že se uvidíme na přednášce. Myslím, že jí to došlo, protože se ke mně při rozloučení přitulila a zašeptala: „Promiň, Lukáši. Občas jsem fakt děsná... Já prostě nemám ráda starý lidi. Vždycky mi zkazí náladu. A když začnou mluvit o svých nemocech...“
„Moji rodiče o takových věcech před ostatníma nemluví,“ zastavil jsem ji. „Nemusíš se mnou jezdit, když nechceš, jo?“ vyjel jsem na ni. Už jsem toho měl dost. „Přestaň urážet moje rodiče. A bylo fakt trapný, že jsi ani nepopřála tátovi k narozeninám, když jsi byla na jeho oslavě. A ještě nadáváš na pohoštění? To je fakt úroveň...“
Jsme spolu půl roku a tohle bylo poprvé, kdy jsem jí něco opravdu vyčetl. Byla úplně v šoku. Ne že bych na to byl pyšný, ale... proč bych se měl pořád jen přizpůsobovat? A co je nejzvláštnější, zjevně to pomohlo. Najednou byla milá a mazlivá jako kočka. Kdyby se její spolubydlící nevrátila nečekaně domů, asi bychom fakt skončili na té pohovce...
Stojím před těžkým rozhodnutím
„Je všechno v pohodě, jo?“ ujistila se, když jsem odcházel. „Miluješ mě?“
„Jasně,“ odpověděl jsem.
„Promiň,“ řekla a políbila mě. „Tak zítra, jo?“
Z jejího bytu jsem odcházel trochu zmatený. V tu chvíli mi zavolala máma. Co asi chce tak pozdě? „Ty ještě nespíš?“ zeptal jsem se. Obvykle totiž usne už u večerních zpráv. Teď ale zamumlala, že nemůže spát, že jí něco leží v hlavě. Chtěla mi to říct, ale nevěděla jak začít.
„Tak to prostě vyklop. O co jde?“
„Lukáši, jsi dospělý a tvoje vztahy jsou tvoje věc,“ začala pomalu. „Ale u nás doma platí nějaká pravidla, chápeš? Když někdo přijde, tak pozdraví. A když si sedne ke slavnostní večeři, tak popřeje oslavenci. To je prostě slušnost.“
„Jestli ti Jana vadí, řekni to na rovinu,“ odpověděl jsem. „Nemusí k vám chodit.“
Chvíli bylo ticho. „Máš pravdu, nechci, aby k nám chodila, pokud nedokáže respektovat, jak to u nás funguje. Zkazila celou tátovu oslavu. Mrzí mě to...“ zašeptala a zavěsila.
Ještě chvíli jsem stál venku a čekal jsem, až vychladnu. Co teď? Má vůbec smysl pokračovat ve vztahu s Janou? Nebo je čas pustit ji k vodě?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
