Žít s pesimistou je náročné, protože takový člověk kolem sebe nevidí nic hezkého, ale být s někým, komu věčně něco vadí a nikdy není spokojený, je ještě horší. Dá se takový člověk převychovat? Stěží.
Božena si pořád stěžuje, nic jí není vhod, nikde se necítí dobře, a i kdybych ji zasypal dary a zlíbal odshora až dolů, stejně by to nebylo v pořádku. Začínám být vůči jejím náladám bezmocný.
Začátky byly fajn
Seznámili jsme se docela zvláštně, při prohlídce jednoho starobylého hradu. Radši nebudu psát jakého, ještě by si na Boženu došlápl kastelán. To si dělám legraci – tehdy to taky ještě legrace byla. Jak jsme tak procházeli sály, tak jsem si všimnul, že si jedna holka pro sebe něco mumlá. Nastražil jsem uši: „Taková malá postel? Nikdy bych do ní nelehla,“ nebo: „Tady je zima, proč návštěvníkům nepřitopí?“ „Fuj, to je smrad, odkud jde?“ „Už mě to nebaví, kdy bude konec…“ a podobně.
Když jsme se pak ocitli na nádvoří, přitočil jsem se k ní a navázal hovor. V té chvíli si na nic nestěžovala, byla okouzlují. Jen podotkla, že je jí chladno a to byla pro mě výzva, jak ji pozvat na kávu. Přijala a následující hodina s Boženou byla fajn.
Snažil jsem se o pochopení
Začali jsme spolu chodit. A jak už to tak bývá, první dva měsíce mi s Boženkou bylo dobře. Sice občas utrousila něco jako: „V práci mě to nebaví,“ nebo: „V téhle sukni jsem tlustá,“ nebo: „Tady se mi nelíbí, pojď jinam,“, ale mně to přišlo celkem normální, každý z nás není sem tam s něčím spokojený, ne? Rozuměli jsme si v sexu, Božena je atraktivní, tak jsem se s ní i rád pochlubil. A její stěžování jsem se snažil pochopit, jindy pokusil zlehčovat nebo nebrat v úvahu. I když mě napadalo, že to je tak trochu jako s tím topícím se, co volá: „Pomoc!“, protože volal o pomoc často, když se skutečně netopil a když šlo o život, nikdo už ho nebral vážně.
Došla mi trpělivost
Ale jak známo, stokrát nic umořilo osla a nespokojenost
Boženy se světem a její negativismus mi začal jít na nervy. Poslední kapka
byla: „Vůbec se mi nelíbí moje jméno, nechám se přejmenovat. Víš, že to jde, že jo?“ Nic jsem na to neříkal, doufaje, že nic takového neudělá, ale
udělala. A za pár dní na schůzku nepřišla Božena, ale Jessika. „Koukej si mě změnit v mobilu, jo a na Boženu už neslyším!“ Tehdy jsem už zaskřípal
zubama a ucedil: „Ještě něco ti vadí, kromě Boženy?“ A Božena alias Jessika spustila: „Měl by sis koupit novej kabát, tenhle je mimo módu a nech se ostříhat,“ a pak se rozhlédla a dodala: „A tenhle park je strašně pochmurnej…“
Myslím, že se blíží konec. Negativismu už bylo dost. Ani její
atraktivita, ani skvělý sex (ovšem skvělý pouze tehdy pokud u něho nemluvila a
nestěžovala si na něco) to nezmění. Rád přenechám milou „Jessiku“ někomu
jinému, třeba se mu povede ji převychovat. I když si to nemyslím.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.