Magda (20): Můj milovaný tatínek měl dvě rodiny. Bohužel se rozhodl pro tu druhou

Táta mě vezl na jazykový kurz do Madridu. Maturita byla za rohem a studium ve Španělsku bylo mým snem. Táta tuto zemi miloval, stejně jako já. Strávila jsem tam prvních pět let svého života, než jsme se vrátili do Čech. Přesto jsem nikdy nezapomněla na to slunce, chuť churros a vůni oliv. Říkávala jsem, že tam chci studovat, ale pravda byla hlubší - cítila jsem se tam jako doma.

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (36): Zjistila jsem, že manžel má druhou rodinu a utajené dítě. Nakonec mi začal ještě vyhrožovat

Táta má tajemství

Táta řídil auto s lehkostí, jako to dělal vždycky. Znala jsem ho jako sebevědomého muže, který si všechno dělal „po svém“, ale nikdy nezapomínal na nás. Byli jsme pro něj prioritou. Proto jsem nechápala, proč teď cítím podivnou úzkost.

Mluvili jsme o všem: o mé budoucnosti, o mém bratrovi, který měl problémy s matematikou, a o tom, jaké jídlo si objednáme večer. Táta mi vyprávěl vtipy, které mě obvykle přiměly vyprsknout smíchy, ale tentokrát v jeho hlase znělo něco nepřirozeně. A pak zazvonil telefon. "Zvednu to, je to důležité," řekl, když se podíval na displej.

Nechtěla jsem naslouchat, ale nešlo se tomu vyhnout. Táta mluvil tiše, jako by se bál, že uslyším něco, co není určeno mým uším. "Teď už nemůžu... Jsem s ní. Ano, jedu... V sobotu tam budu. Isabelo, uklidni se..."

Věděla jsem, že tohle není obyčejný pracovní hovor. Když položil telefon, zeptala jsem se, kdo to byl.

"Jen... jedna známá," odpověděl rychle, aniž by se mi podíval do očí.

"Známá? Tati, vidím, že něco skrýváš..." nenechala jsem se odbýt.

Neodpověděl. Chvíli mlčel a pak zajel na dálniční parkoviště. Vypnul motor, opřel si ruce o volant a povzdechl si. Cítila jsem, že se dozvím něco, na co nikdy nezapomenu.

Mohlo by Vás zajímat:

Dagmar (31): U tátova hrobu jsem potkala jeho milenku. Měl druhou rodinu, o které nám nikdy neřekl

Táta mě šokoval

"Ve Španělsku... mám druhou rodinu," řekl tiše, jako by mu vyslovení těch slov způsobilo fyzickou bolest.

Ztuhla jsem. Nevěděla jsem, co na to říct. Nevěděla jsem ani, co si mám myslet. "Druhou rodinu? Co tím myslíš?" zeptala jsem se a hlas se mi třásl.

"Isabela je moje partnerka. Máme spolu dvě děti, Luisovi je osm a Eleně deset..."

"Proto jsi tak často pryč! Na 'služební cestě'?" zvýšila jsem hlas a srdce mi divoce bušilo.

Táta jen přikývl. Nepopřel to.

"A co máma? Ví o tom?" zeptala jsem se, i když jsem už znala odpověď.

"Ne. Neřekl jsem jí to..." vydechl.

Nepamatuji si, jak jsem se dostala do Madridu. Celou cestu jsem byla jako v transu. V uších mi stále zněla otcova slova o druhé rodině. Jak je možné, že někdo, kdo se zdál být dokonalým manželem a otcem, vedl dvojí život?

Nedokázala jsem to tajit před mámou. Ještě téhož večera jsem jí zavolala. Mlčky mě poslouchala a když jsem domluvila, řekla, že přijede do Španělska. "Musím si to s ním vyjasnit," dodala rozhodně.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (46): Po dvaceti letech jsem zjistila, že můj manžel nemiloval jenom mě. Místo pracovních cest jezdil za svou druhou rodinou

Máma byla na dně

Byla jsem u toho, když se setkali v malé kavárně. Máma byla klidná, i když její klid připomínal ticho před bouří. Když jí však řekl o Isabele a dětech, něco se v ní zlomilo. "To jsi mi tolik let lhal?" zeptala se tiše.

"Nechtěl jsem nikomu ublížit..."

"Nechtěl jsi? Vedl jsi dva životy, máš dvě rodiny a teď mě chceš přesvědčit, že jsi to dělal pro naše dobro?" přerušila ho trpce.

Máma se rozhodla, že se setká s Isabelou. Táta chvíli váhal, ale pak souhlasil. Dům, kde bydlela, byl elegantní, prostorný a plný fotografií. Na jedné z nich byl táta s Isabelou a dětmi - usměvavý, šťastný, jako by to byla jeho jediná skutečná rodina.

"Věděli jste o nás?" zeptala se máma a podívala se Isabele přímo do očí.

„Ano. Vždycky jsem to věděla," odpověděla klidným tónem.

Z mámy jako by najednou vyprchal život. Ztichla a až do odletu domů neřekla ani slovo.

Mohlo by Vás zajímat:

Eliáš (32): Moje dvě rodiny fungovaly dobře. Dokud se moje manželka a milenka nepotkaly na předporodním kurzu

Poznačilo nás to

Dny v Madridu pro mě byly utrpením. Město, které jsem dříve milovala, mi nyní připomínalo zradu. Při procházkách ulicemi jsem si připadala jako cizinec. Když jsem šla kolem parku, kde jsme si s tátou kdysi hrávali, vzpomínal jsem na jeho smích a slova: „Jsi moje princezna.“ Tyto vzpomínky, které byly dříve pokladem, teď bolely jako otevřená rána.

Nejhorší bylo, když jsem tátu viděla s tou druhou rodinou. Usmívali se... Luis běžel před nimi, Isabela držela tátu za ruku a Elena mu něco vzrušeně vyprávěla. Dívala jsem se na ně a přemýšlela, proč zrovna oni mají takové štěstí...

Když jsem se vrátila do Čech, zažila jsem pořádný šok. Můj bratr byl celé dny zavřený ve svém pokoji a nevycházel ven. Máma seděla tiše v kuchyni. Zjistila jsem, že přestala chodit do práce. Snažila jsem se ji přesvědčit, aby pracovala, protože by jí to mohlo pomoci přijít na jiné myšleny.

Po dlouhém přemlouvání souhlasila, že to zkusí, a začala pracovat v malém knihkupectví. Můj bratr se však nedokázal dát dohromady. Začal pít a dostal se do špatné společnosti. Každý den jsem se bála, že mi zavolají ze školy nebo od policie.

Studia ve Španělsku jsem vyměnila za Prahu. V zemi, kde se táta rozhodl žít s tou druhou rodinou, zkrátka nebudu moci žít. Stýská se mi po tátovi, kterého jsem znala. Po muži, který byl mým přítelem. Vím, že ten táta se už nevrátí. Musím se naučit žít bez něj, i když někdy mám pocit, že to prázdno se nikdy nezaplní. Ale věřím, že jednou to bude lepší. Musí to tak být...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (33): Při prohledávání půdy jsem zjistila, že mám sestru, o které jsem celý život nevěděla

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.