Magda (42): Když jsem po čtyřicítce přišla o práci, myslela jsem, že je to můj konec. Naštěstí jsem to nevzdala

Poté, co jsem přišla o místo sekretářky ve firmě, která zkrachovala, jsem měla strach. Připadala jsem si úplně na dně. Vědomí, že jako žena po čtyřicítce mám mizivou šanci najít si novou práci, mě ještě víc znervózňovalo. A navíc jsem neměla dokončenou vysokou školu ani žádnou specializaci.

Mohlo by Vás zajímat:

Šimon (35): Podnikání se švagrem nedopadlo dobře. Po roce se mi omluvil, ale pachuť zůstala

Manžel mě podporoval

Pořád jsem se trápila myšlenkami na to, jaké špatné volby jsem v minulosti udělala. Litovala jsem, že jsem marnila čas kurzy na úpravu nehtů nebo výběr spodního prádla, místo toho, abych investovala do pořádného vzdělání třeba v oblasti daní. To by mi dnes dalo pocit jistoty a klidu ohledně kariéry.

Na kurzy jsem totiž chodila hlavně pro zábavu. Naučila jsem se nehtovou modeláž, abych si mohla lakovat nehty sama. A když jsem se přihlásila na kurz výběru podprsenky, chtěla jsem jednoduše vědět, jaký střih mi sedí nejlíp.

Věřil mi jedině můj manžel Jirka, který pracuje jako horník a pobíral docela slušný plat – bez problémů uživil rodinu. „Určitě si brzy něco najdeš,“ pokoušel se mě uklidnit.

Jeho optimismus jsem nesdílela. Mnoho žen mého věku na tom bylo podobně. Rozesílaly životopisy všude možně, některé se dostaly i k pohovorům, ale nakonec z toho žádná práce nebyla.

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (41): Přišla jsem o podnikání i partnera, ve čtyřiceti jsem se musela vrátit k mámě. Nevím, co z toho je horší

Chtěla jsem začít podnikat

„A co kdybys otevřela svůj vlastní obchod se spodním prádlem?“ navrhl jednou Jirka.

„To není špatný nápad!“ odpověděla jsem nadšeně, protože v této oblasti se opravdu vyznám. Jenže hned nato se můj elán vytratil. „Na sklad a prodejnu ale nemám peníze,“ dodala jsem smutně.

„Původně jsme chtěli kupovat nové auto, ale to není teď důležité. Naše stará škodovka ještě chvíli vydrží. Podstatné je, abys začala něco vlastního,“ řekl Jirka.

Málokterý chlap by se vzdal vysněného auta kvůli tomu, aby jeho žena mohla rozjet podnikání. Věděla jsem, že Jirka dlouho šetřil, ale sám usoudil, že v téhle chvíli je důležitější, abych měla práci. Něco mi říkalo, že tenhle nápad vyjde, jen si na auto počkáme o něco déle, než jsme původně plánovali.

Přemýšlela jsem, že si otevřu butik se špičkovým spodním prádlem, protože široko daleko nic takového nebylo. Na blízkém tržišti se sice prodávaly levné podprsenky, ale kdo chtěl opravdu kvalitní zboží, musel do centra města. Byla jsem přesvědčená, že menší, útulný obchod na předměstí, mezi paneláky a rodinnými domy, nabízející různé velikosti a střihy, bude trefa do černého.

Mohlo by Vás zajímat:

Ester (27): Když partnerovi krachlo podnikání, ztratil chuť vydělávat. Maká za pásem a rodinu financuji já

Nedařilo se mi

Papírování kolem založení živnosti šlo překvapivě hladce. Brzy jsme s Jirkou našli dokonalé místo pro obchod v naší čtvrti. Rozhodli jsme se, že si prostory zrekonstruujeme sami. V podstatě stačilo jen vymalovat. Strávili jsme celý víkend s válečky v ruce a natírali zdi krásnou broskvovou barvou. Na každý parapet jsem dala své milované orchideje, které jsem přinesla z bytu. Do oken jsme namontovali bílé rolety. Tohle všechno změnilo obchod k nepoznání – byl útulný a příjemný.

Plánovala jsem nabízet prádlo od českých výrobců. Věřila jsem, že designem, kvalitou materiálů i zpracováním hravě soupeří se zahraničními značkami, přitom jsou levnější. Stejně si spousta zákaznic stěžovala na cenu.

Nemohla jsem jít s cenami níž, už tak jsem moc nevydělávala. Uplynulo pár týdnů a já stěží prodala jen několik sad spodního prádla. Bylo mi mizerně. Podnikání se prakticky nerozjelo a nejhorší bylo, že jsem si uvědomila, že bez rychlého obratu zapláču nad penězi, které jsem do toho vložila.

„To je konec mého snu,“ povzdechla jsem si. Nejenže jsme utratili peníze na auto, navíc jsme museli každý měsíc splácet nemalou částku bance. Neměla jsem ponětí, jak to říct Jirkovi, který mi stále věřil.

Mohlo by Vás zajímat:

Kristýna (29): Řekla jsem mámě, kolik si vydělám podnikáním. Od té doby se mnou nemluví

Dostala jsem nápad

Po delším zvažování jsem se mu rozhodla otevřeně říct, jaká je finanční situace mého obchodu. Přemýšlela jsem nad tím, jestli raději nečekat, protože se to možná zlepší, ale nakonec jsem mu to vyklopila.

„Zákaznice oceňují, že jim pomáhám vybrat správnou velikost podprsenky,“ vysvětlovala jsem mu, čím je můj obchod specifický. „Jezdí za mnou i z okolních měst, jenže nakonec často nakoupí na internetu, kde je to levnější.“

Během toho rozhovoru mě něco napadlo. „Potřebuju ještě jedno čtvrtletí!“ zvolala jsem nadšeně.

Jirka se zatvářil nechápavě, tak jsem mu upřesnila svůj plán: „Každé zákaznici, která si u mě koupí podprsenku, nabídnu možnost, že až jí povolí, můžu ji zúžit..“

Vůbec jsem nepochybovala, že je to skvělý nápad. Každý přece ví, že i sebelepší spodní prádlo se časem vytahá. Znala jsem to až moc dobře. Teď můžu pomáhat i svým zákaznicím, kterým jejich oblíbená podprsenka časem začne být volná.

Klientky byly nadšené. Postupně mi narůstala návštěvnost a tržby. Kdybych to nezkusila, nejspíš bych musela obchůdek zavřít. Naštěstí se všechno vyvinulo jinak. Nevydělávám závratné částky, ale zvládám to. Mám obrovskou radost, že se mi podařilo nastartovat firmu a nepoložily mě překážky, které potkají skoro každého začínajícího podnikatele.

„Vždy se dá najít cesta z průšvihu,“ říkám svým kamarádkám a povzbuzuji je, aby zkusily podnikání taky...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Adriana (29): Pořídila jsem si dítě s movitým podnikatelem, který nás zajistil. Teď ale zjišťuji, že o něm vůbec nic nevím

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.