Miluju Draculu, byla jsem u toho, když ho můj první muž psal, vzpomíná Máma na přechodu Vendula Pizingerová

Je krásnej podzim, kolem nás barevný listí, ale zase se na druhé straně prodlužujou večery. Tenhle čas je vhodný využít třeba pro krásný romantický film nebo návštěvu muzikálu. Nevím, jak jste na tom vy s filmama, ale já jich mám pár oblíbených. Zrovna včera, když jsem přišla domů, jsem byla taková rozložená. Budem dělat dokument o dětské psychiatrii a jezdím po dětských psychiatriích po celé republice. Tak jsem si pustila film Duch. Neviděla jsem ho strašně dlouho.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula Pizingerová otevírá společenské tabu: Dneska odchází ze světa daleko víc dětí kvůli psychickým problémům

Čekala jsem hrnčířský kruh, místo toho vyráběla popelníky

Všichni, kdo ten film znají, podle mě milujou scénu s hrnčířským kruhem. Vzpomněla jsem si na to v návaznosti s tou psychiatrií, protože tam také měli v dílně hrnčířský kruhy. Když jsem se rozváděla, přihlásila jsem se na keramiku. Už je to spousta let. A představovala jsem si, že tam bude ten inkriminovaný hrnčířský kruh a že to bude celkem romantický. Tak to ale nebylo, protože my jsme ty věci vyráběli rukama. K hrnčířským kruhům jsme nepřišli a ani je neviděli. Pamatuju si, že tam ty ženy vyráběly různé anděly a takové ty vznosné věci a že to bylo taky na podzim. Já pořád vyráběla popelníky. Asi to bylo nejjednodušší. Ale pěkný popelníky to byly. Vůbec nevím, kde je mám. Jeden se srdíčky jsem asi dala mámě.

A ještě jsem vyrobila hrneček kamarádovi psychologovi. Jak byl ten hrneček velkej a měl tlustý stěny, tak byl sám o sobě tak strašně těžkej, že když si do toho někdo dal kafe, mělo to stoprocentně kilo. Což asi není úplně jednoduchý na pití. Tak mi to evokovalo tu scénu, kterou jsem si po letech pustila a příjemně u toho usnula.

Mohlo by Vás zajímat:

Nejsem Vendula, jsem hrdá nositelka jména Václava, prozrazuje Vendula Pizingerová v rubrice Máma na přechodu

Miluju komedie, hlavně Chevyho Chase

Nicméně mám ráda filmy, jako jsou Vzpomínky na Afriku. Hrozně dlouho jsem neviděla Někdo to rád horké. Ten mám taky ráda. A viděla jsem taky krásný film, no krásný, hezky zpracovaný film o životě Marilyn Monroe. Jednak ten hranej a pak i dokument. Tam si člověk uvědomí, že lidi to mnohdy nemají jednoduchý a jak s nima může život zamávat.

Úplně speciální kategorie jsou pro mě komedie. Miluju Chevyho Chase a když jsem byla malá, tak jsem pořád koukala na Policejní akademie. A samozřejmě krásný český filmy, na který se člověk vždy rád podívá a může je vidět xkrát. Ať už jsou to černobílý snímky, třeba s Oldřichem Novým, nebo filmy nový, který už dneska úplně nový nejsou. Protože ty filmy už taky mají nějakou řádku let a připomínají nám třeba dětství nebo dospívání.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula Pizingerová si udělala papíry na motorku: Při první jízdě jsem se přerazila na štěrku, líčí Máma na přechodu

Drákula je dodneška světový dílo

Abych se vrátila k muzikálům, což je kategorie, kterou mám ráda. První muzikál jsem viděla hned po revoluci a byli to Bídníci. A musím říct, že to je dodneška jeden z mých nejoblíbenějších muzikálů. Od stejných autorů jsem viděla v Londýně ještě Miss Saigon a pak jsem ji viděla i v Praze. Ale ti Bídníci, ti jsou neskuteční.

Myslím, že text do češtiny přebásnil Zdeněk Borovec a ty pasáže jsou prostě nádherný. Je to romantika a to já ráda. Oblíbila jsem si i Noc na Karlštejně a Draculu. Už jenom z toho titulu, že jsem byla u toho, když můj první muž ten muzikál psal. Předtím jsme spolu byli v Londýně a tam jsem viděla za týden devět muzikálů. Už mi to, přiznávám, trošku lezlo krkem. Byli jsme tam s celým tvůrčím týmem, aby si to všichni osahali a naučili se muzikálové manýry. Myslím, že se to podařilo a že je Dracula dodneška světový dílo a je velká škoda, že si nenašel místo i někde jinde. I když se nehrál jen v Praze a Bratislavě, ale i v Koreji a snad i Rusku. Oblíbily jsme si ho s kamarádkama natolik, že se nám někdy stane, že si ho doma zahrajeme. Vždycky se to strhne v neskutečný blázinec. Jednou jsme se takhle opřely s kamarádkou o skříň, která nebyla ukotvená do zdi, takže jsme pak hrály v troskách, ale bylo to moc fajn.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Vendula Pizingerova (@vendulapizingerova)

Říkám si, proč se nepotkáváme častěji

Někdy si všichni o sobě myslíme, že jsme zpěvačky a herečky, i když to tak úplně není. Já teď byla na narozeninách Pavla Vítka, šlo o koncert v Lucerně. A protože nestačím nic číst, tak jsem si nepřečetla ani scénář. Když jsem tam přišla, zjistila jsem, že vystupuju na pódiu sama. Všichni někoho měli vedle sebe, zpívali, tančili nebo něco. Říkala jsem si, že nejsem stand-up komik, abych v Lucerně stála sama. Nakonec jsem to nějak zvládla a bylo to příjemný. Sešli jsme se tam stará parta, vlastně i lidi, který hráli v Draculovi nebo jiných muzikálech. Vždycky jsme seděli večer po představení v zákulisí a bylo nám krásně. A tak jsme si říkali, proč se nepotkáváme častěji. Někdy tyhle věci stojí za zvážení, žijeme šíleně rychle a nedokážeme se zastavit.

Takže dlouhý podzimní a potom i zimní večery nám můžou poskytovat chvíle setkávání s kamarádama. Nebo si někdy večer sednout v klidu k dobrýmu filmu či zajít do divadla na muzikál.

Galerie Jak se bavit na podzim podle Venduly Pizingerové

+ 14 fotek + 15 fotek