Vendula Pizingerová, stejně jako spousta z nás, se od Nového roku rozhodla zhubnout. S kamarádkou začala cvičit pomocí elektrod a plánuje i revoluční změnu jídelníčku. Ráda by se znovu uchýlila ke keto dietě, která ji už jednou donutila chodit do obchodu čuchat k rohlíkům. O svých lapáliích se shazováním kil píše Vendula v dalším příspěvku do rubriky Máma na přechodu.
Jak jsem vám v minulém sloupku slibovala ty diety, vrhám se na to. Na začátku roku jsem koukala na zprávy a tam mluvili o ledňáčcích. A protože jsem slyšela jen zvuk, tak jsem zavolala: „Jé, Pepíčku, pojď! Půjdeme se podívat na ledňáčky.“ Myslela jsem, že v televizi uvidíme ty ptáky, ale ledňáčci se prý říká lidem, co začnou v lednu cvičit a v únoru skončí. To jsem teda nevěděla. To je vtipný název.
V lednu jsme s kamarádkou začaly cvičit
Nechtěla bych skončit jako ledňáček, i když jsme teď v lednu začaly s kamarádkou Luckou cvičit. Používáme takovej obleček, kterej vám dává elektrický impulzy do svalů. Elektrody máte na břiše a na hlavních svalech, tedy na bicepsech, tricepsech, stehnech, zadku. Cítíte přitom takové mírné vrnění, ale není to nepříjemný. Trvá to jen dvacet minut, a navíc za námi jezdí trenérka Terezka domů, což je perfektní.
První cvičení probíhalo tak, že děti šíleně řvaly, mezi tím lítali psi, bylo to tady jako v blázinci. Jsme zvědavé, jak to bude pokračovat dál, ale dneska jsme daly děti na hlídání a bylo to perfektní. Až takový moc klidný. Neprobíhalo to mezi hračkama, nočníkama, psama a ukradeným jídlem. Stanovily jsme si dva pevné termíny na ráno, aby mohl člověk přes den fungovat. Buď být doma s dítětem nebo jít do práce nebo jet na služební cestu po nemocnicích.
Při keto dietě jsou si chodila čuchat k rohlíkům
K tomu cvičení samozřejmě patří úprava jídelníčku. A jsme u toho! Kdybych měla větší koule, tak dám natvrdo keto dietu, takovou tu pytlíkovou. Mně by tři týdny nebo měsíc stačil. Ale nějak se v tom plácám, takže se pokusím navodit ketózu potravinama. Mně nevadí nejíst sladký. Ale dneska jsem byla koupit Kubovi rohlíky, protože má chřipku, tak aby měl na snídani něco k vajíčku, a normálně mi na ten rohlík tekly sliny, to je prostě strašný.
Keto dietu jsem už jednou držela. To máte třikrát denně nějakej pytlík a mezitím můžete hrst bílé zeleniny, to znamená ředkev, okurku, listový salát nebo kedlubnu. Já v životě nesnědla tolik kedluben! Kedlubna je vždycky velká, ale v tu chvíli mi připadala strašně malá. Pamatuju si, že jsem tehdy šla nakupovat a čuchala jsem k rohlíkům. A když jsem si po tý dietě dala prvních deset deka šunky, měl jsem pocit, že ztloustnu nejmíň pět kilo.
Už když jsem chodila na gympl, tak jsme s kamarádkou držívaly diety. Jeden den jste musely sníst šest vajec, druhý vařené hovězí. Vlastně to byl obdobný systém jako u té keto diety a pamatuju si, že jsme tenkrát na Smíchovském nádraží dobíhaly vlak a já běžela do schodů a myslela, že ty poslední už nedám. Byla jsem úplně zesláblá, a to jsme tehdy měly padesát kilo. Vůbec nevím, proč jsme držely dietu.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
U nás v rodině se vždycky jedlo maso
Pak jsem držela diety, kdy jsem jedla křehkej chleba nebo Knäckebrot a na tom měla kladenku s tím špekem okolo, to já miluju. U nás v rodině se vždycky hodně jedlo maso, protože strejda byl řezník. Vždycky se u nás dělaly zabijačky a on nám vozil všechny ty pochutiny. Když jsem se narodila, měla jsem luxaci kyčlí, a protože jsem byla vymodlený dítě, rodiče se o mě hrozně báli. Takže mi vařili vývary z telecích kostí. Máma mi vyprávěla, jak přinesla párky, jeden visel z kuchyňský linky a já se ho zmocnila a snědla ho. Máma mi musela nosit párky v rohlíku z práce z Prahy, to muselo bejt pěkně hnusný - studený s kečupem. Ale asi jsem to chtěla.
Jinak mám ráda zeleninu, hlavně saláty. Třeba rajčata s balkánským sýrem a fialovou cibulí. Nebo fenykl s tuňákem, to je takový záchranný, z toho se i najím. Udělám si taky třeba salát, dám do něj šunku, sýr, vajíčko a zeleninu. Pak mám moc ráda rukolu se sušenými rajčaty a parmezánem. Dneska je úžasný, že si můžete koupit mix salátů, nemusíte nic krájet a máte to hned hotový.
Musím se vejít do sukně od Osmanyho
Taky mám ráda ovoce, to vždycky ujídám dětem. Jak je Kuba nemocnej, tak jsem mu krájela meloun, jablka, pomeranč a maliny a to jsem se teda udržela, nesebrala jsem nic. A uvařila jsem si tukožroutskou polévku, tu mám ráda. Dávám do ní veškerou zeleninu, udělám z ní vývar a mám ráda, když je to trochu kyselý. Vystačí mi to vždycky na dva dny.
Teď mám druhý den tuhle polévku, protože jedeme v sobotu na myslivecký ples a já si vezmu na sebe krásnou sukni od šatů od Osmanyho Laffityho, takovou zelenou, a koupila jsem si k tomu košili s jelenama. Tak jsem si na sebe tu sukni vzala a zjistila, že se mi poslední háček úplně roztáhnul. Tak budu muset jenom stát nebo tančit. Někdy ten centimetr v pase hraje roli.
Manžel naučil Kubu jíst zvěřinu, já to zatím nějak nemůžu
Můj manžel je taky velký dietář. Pálil sacharidové vlny, pak jednou jedl podle nějaké knížky jenom zeleninu, a to byl tak vyhublý, že mu úplně koukaly kosti. Ti chlapi mají stejně výhodu, že zhubnou během měsíce deset kilo jak nic, to je prostě neskutečné. Manžel ale taky trpěl na angíny, a když byl nemocnej, tak byl doslova potaženej kůží.
Teď, jak hodně jezdí do lesa, nosí domů zvěřinu. A já se to snažím vařit. Naposledy třeba jelení játra na portském víně. Snad byly dobrý. Pak jsem pekla nějaký žebra na medu a chilli. Já tedy zvěřině nepřišla na chuť, což mýho muže dost rozčiluje. Chápu, je to nejzdravější maso, je to z lesa, ale já zatím nějak nemůžu. Kuba se to naučil jíst úplně v pohodě, teď si dělali s Pepou nějaký steaky z divočáka a jemu to chutná. Kuba se teď taky opřel do cvičení, takže má široký ramena a začíná vypadat jak chlap. Jak tu měl o víkendu kamaráda, měla jsem pocit, že nakupuju jídlo pro polský autobus, a ne pro dva kluky.
S chytrýma hodinkama mám i doma deset tisíc kroků
Ale abych se vrátila ke cvičení, věřím, že nám to vydrží. U mě je problém kardio, takže když mám dělat angličáky nebo skákat panáky, tak u toho vždycky trpím. Teď jsem si koupila chytré hodinky, takové ty, co vám všechno počítají, protože telefon mi furt psal, že mám málo spálených kalorií. To mi lezlo na nervy, protože když ho nemáte pořád v kapse, tak vám nezapočítá, že chodíte po domě, vyběhnete na zahradu nebo ikskrát denně schody. S hodinkami je to bez problémů. I kdybych vůbec nešla ven, jen to, jak běhám kolem Pepíčka a vařím, uklízím a dělám běžné práce, mi udělá deset tisíc kroků, což je dostačující.
Dneska mi hodinky napsaly, že jsem stoprocentně připravená na trénink. Vědí víc než já. Ale jo, věřím, že i ta pravidelnost, že uvidím výsledky, člověka motivuje. Když mi bylo 45 let, vsadila jsem se s manželem o hodinky, že do tří měsíců budu mít na břiše pekáč buchet. Uspořádali jsme i takovou výzvu pro Kapku, fakt tři měsíce hladomoru, cvičení a měla jsem akorát takové divné polobuchty. Teď se těším, že se krom cvičení dám na hodiny tance, protože si myslím, že to bude i zábavné.
Abych běhala, to by za mnou museli fakt střílet
Moje máma vždycky říkala, stačí vytírat a mýt okna. Ale to člověk asi zapojuje nějaké jiné svaly. Asi bych musela jezdit s kolečkem nebo sekat dříví, abych byla štíhlá. Moje kamarádka teď uběhla půlmaraton, za což ji obdivuju. Já na běhání moc nejsem. Za mnou by museli fakt střílet, abych běžela. Asi je to taky tím stylem, člověk musí mít nějakou techniku, aby z toho měl požitek.
Na jaře chci začít zase hrát tenis, protože mě to baví. Nejsem žádnej John McEnroe, já už ikskrát v životě začínala, mám naučené nějaké zlozvyky, ale vždycky si zahraju s panem trenérem. Máme na Jurečku takové krásné kurty v lese a vždycky, když si zahraju s panem trenérem, mám z toho strašně dobrej pocit. Akorát si najít tu pravidelnost a čas. A tady v klubu říčanský ženy říkaly, že by mě vzaly na čtyřhru. A jak to máte vy? Jste taky ledňáčci, nebo se hýbete pravidelně celý rok? Ať tak či onak, přeju hodně sil nejen do sportu, ale i toho hubnutí.