Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Marcel nesnáší jaro, odhalování žen a zamilované páry. Potíž je v tom, že je obézní a bez přítelkyně. Když se sblížil s kolegyní, která je rovněž při těle, doufal v něco víc. Ale ani ta nemá zájem, nicméně mu navrhla zajímavý plán.
Jaro je tu a s ním i provokativní nahota a zamilované dvojice. Nesnáším to a nevím, kam s očima, abych nikoho moc neokukoval. Sám se na jaře nerad svlékám, protože mám nadváhu. Nemá o mě zájem ani prostorově výrazná kolegyně. Navrhla mi, že spolu můžeme hubnout.
Všichni se těšili na jaro, kromě mě
Po dlouhé zimě se lidi nemůžou dočkat, až se oteplí a vysvitne slunce. Honem shazují oblečení, ženské berou šaty a odhalují se o sto šest. Já tohle období nesnáším. Je to pro mě pokaždé příliš rychlá změna a neumím se včas naladit. Jde hlavně o to, že sám nemám přítelkyni a všechna ta odhalená stehna a výstřihy mi lezou nejen na mozek.
Člověk, aby se díval jen do země nebo do mobilu, jenže občas to nejde. Když se pak ale zadívám na holku, co jí kouká pupík anebo jí prosvítají bradavky pod tričkem, věnuje mi většinou pohoršený pohled. Kolikrát jsem už cestou do práce celý „rozrušený“ ze všech těch krasavic a nemůžu se pomalu soustředit.
Proč se všechny svlékají, když je pak nemístné se na to dívat? Copak někoho osahávám? Chovám se mnohem víc slušně než leckteré páry. Myslím lidi, co se neváhají na veřejnosti osahávat a líbat. Tuhle přede mnou v tramvaji seděla slečna na svém příteli a já už vážně nevěděl, kam s očima. Jak říkám, nesnáším jaro. Navíc jsem obézní a bez kabátu je všechno víc vidět.
Poznal jsem holku, co to má stejně
V práci jsem se poznal s holkou, co to má obdobně jako já.
„Ach jo, už zase čas sukní a šatů,“ povzdechla si na recepci a já jsem jí hned přitakal. Monika je, abych tak řekl, taky při těle. Vyšli jsme si na oběd a padli jsme si do noty. Rozebírali jsme úděl nás korpulentních lidí, co se v teple mnohem víc potí.
„Když si představím, jak si zase v létě pudruju stehna, je mi do breku,“ přiznala se mi Monika. A pak jsme se dohodli, že spolu začneme hubnout. Ve dvou to prý půjde lépe. Monika nás zapsala na prohlídku k výživové specialistce. Vždy jsem se tomu bránil, diety nejsou nic pro mě a myslím, že na mě nemají účinek.
Monika se mi ale líbí, a tak jsem si řekl, že to zkusím. Je to běh na dlouhou trať, ale mohlo by to stát za to. Dostali jsme tabulky s cvičením a různými jídly. Monika z toho byla nadšená. Já už méně, ale myslel jsem si, že by o mě mohla mít zájem, když do toho půjdu s ní. Jenže pak jsem jí dal najevo svou náklonnost a ona mi ji bohužel nehodlá opětovat.
Jsem ztracený případ
Naše kamarádství ochladlo a bavíme se už jen o tom, jak nám jde hubnutí. Přiznám se, že to už neberu vážně. Jsem celkem zoufalý. Když mě nechce ani tlustá holka, tak kdo tedy? Jak jsem předvídal, i letošní jaro bude stát za houby. A já měl skoro novou chuť do života.
„Tak si pojďme dát za rok rande. Když dosáhneme svojí vysněné váhy, zkusíme to spolu,“ navnadila mě nakonec Monika, když viděla, jak jsem frustrovaný. Docela se mi ten nápad líbí. Nic moc to neslibuje, ale mám rád výzvy s jasným termínem. Za zkoušku to stojí, alespoň přijdu díky hladu a potlačování chuti na smažené jídlo na jiné myšlenky.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
