Marcela (31): Jednou se z těch našich dětí zblázním. Vinou jejich hyperaktivity máme všude doma sítě a stejně to nepomáhá

Nevím, zda jsme jediní, ale všechny tři děti máme hyperaktivní. Spánku moc nedají a od rána do noci vymýšlejí jen samé lumpárny. Snažíme se je s manželem zabavit, vymýšlíme pro ně zajímavý program, ale to nestačí. I během hry často sklouznou do rošťáren.

Mohlo by Vás zajímat:

Oldřich (49): Děti jsem vedl k lásce k přírodě. Netušil jsem, že kvůli tomu jednou u nás zazvoní policie

Na pohotovosti jsme jako doma

Nejstaršímu synovi je osm. Neustále někde leze po výškách. Na zahradě máme vzrostlé stromy a syn je v korunách každý den. To by nebylo nic strašného, kdyby nepadal dolů. Minulý rok jsme byli na pohotovosti celkem šestkrát kvůli tomu, že spadl z výšky na záda. Syn dokáže vylézt i do zvýšeného přízemí a dostat se dovnitř oknem. Vyleze na plastovou nádobu na vodu a přes ni se vyhoupne do okna. Můžu ho usměrňovat, jak chci, ale je to marné. Našel v tom zálibu.

Bohužel nejmladší tříletý syn vzhlíží ke staršímu bráchovi a napodobuje ho. Takže už sjel dva schody z pergoly na kole a skončilo to rozraženou bradou. O silničním lišeji z jízdy na bratrově longboardu ani nemluvím, to je téměř na denním pořádku. Syn si dokáže ublížit i při hře v pokojíčku. Neustále leze do výšek. Není neobvyklé, když kluky najdu, jak sedí na skříni. Po první zlomené ruce mladšího syna způsobené skokem ze skříně, když si hrál na Spidermana, máme všude bezpečnostní sítě. Kluci sice na skříň z jednoho boku vylezou, ale nespadnou.

Mohlo by Vás zajímat:

Hana (49): Dřu od rána do večera, aby moje děti měly co jíst. Ony za mými zády utratily sto tisíc za hlouposti

Dětem jsme museli přizpůsobit celý dům

Vždy jsem chtěla moderně a stylově vybavený dům, ale to není možné. U nás jsou všude záchranné sítě a zátarasy. Dům jsme museli s manželem upravit tak, aby kluci nemohli lézt do výšky. Takže máme buď vestavné skříně až do stropu, nebo nízké komody. Jediná skříň, která se u nás nachází, je právě ta v dětském pokojíčku. Myslela jsem si, že pětiletá dcerka bude klidné děvčátko. Ale asi se musela přizpůsobit klučičímu světu a v neplechách jim stačí.

Takže jako malá slečna klukům často maluje fixkami po obličeji a kluci se nechají. Minulý týden jsem plela na zahradě a děti se koukaly na pohádku. Byla jsem klidná, jelikož jsem je kontrolovala oknem a jedly popcorn a zaujatě sledovaly film. A najednou slyším řev. Přilítla jsem dovnitř a chtělo se mi brečet. Všichni byli pomalovaní fixami a nejstarší syn se držel za ruku. Vůbec by mě nenapadlo, že i sledování pohádky může být nebezpečné.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (42): Přítel dostal děti do výhradní péče. Stala jsem se jejich macechou a takový život mě nebaví

Už se modlím, až děti dostanou rozum

Ve filmu totiž děti viděly, jak pes sjel v neckách kopec, a ty moje raubíře nenapadlo nic lepšího, než to rovnou vyzkoušet v plastovém koši na prádlo na schodech do sklepa. Nejstarší syn jel jako první. Naštěstí nám v nemocnici potvrdili, že má jen naraženou ruku. „Jirko, zdravím z nemocnice. Tomu neuvěříš. Děti koukaly na pohádku, a než jsem doplela záhon, sjeli ze schodů v plastovém koši,“ psala jsem manželovi. "Asi si dojdu k doktorce pro antidepresiva," použila jsem náš rodinný černý humor.

Po každém takovém úrazu promlouváme dětem do duše. Poučujeme je o křehkosti lidského těla, o bezpečnosti, o vzorcích chování v naší kultuře a o tom, že se o ně bojíme. Apelujeme na to, aby se chovaly rozumně a hrály si tak, aby to neskončilo úrazem. Marně. Jedním uchem dovnitř, druhým ven. Naší, a hlavně jejich jedinou záchranou je vyšší věk. Pevně doufáme, že se s nástupem do školy zklidní a nebudou jako z divokých vajec. Ale učitele předem lituji.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (41): Můj partner se mnou nechtěl miminko. Teď chodí za jinou a já se starám o jeho děti