Markéta celý život hledala někoho, s kým by jí bylo dobře. Vztahů vystřídala docela dost, žádný jí ale nevydržel. A to jen proto, že v posteli ji to s nikým jednoduše nebavilo.
Nejsem stará, ale nejmladší už také ne. Většina mých vrstevnic je zadaných, jen já nevím, čí jsem. Mezi mými přáteli jsou i dva šťastné gay páry a má vedoucí v práci randí s jednou pozoruhodnou umělkyní. Občas si něco vyčtou, přesto spolu budou už deset let. Zkrátka každý dříve nebo později nalezne životního partnera. V mém případě si ale nejsem úplně jista, jestli ke mně vůbec někdo pasuje, ani zda má jít o muže, či ženu.
Jsem ráda, že žiji v době, kdy jsou stejnopohlavní páry považovány za běžnou součást společnosti a vlídně se hledí i na různé věkové či jiné rozdíly. Jeden by si proto myslel, že v tak „pestré nabídce“ si vyberu i já. Jenže za čtyřicet let se tak nestalo.
Rande s idolem dopadlo katastrofou
Jako holka jsem držela krok se spolužačkami a pravidelně se účastnila debat o dokonalých klucích. Jak vypadali? Někteří chodili přímo k nám, jiní „pocházeli“ z nedaleké střední školy. Jedna přes druhou jsme vybíraly idola a pak ho tajně pozorovaly. Nic zvláštního.
Jenže zatímco holky tato aktivita bavila, já ji činila pouze proto, abych nevyčnívala. Když se pak omylem stalo, že mě jeden takový idol pozval na rande, šla jsem. Výsledek nula. Nefungovala chemie a upřímně, když pak zbaběle utekl z kavárny a nechal nezaplacený účet na stole, nepředvedl se ani jako dobrý charakter.
Neučaroval mi ani starší zodpovědný ekonom
Krátce po maturitě jsem poznala Martina. Byl o deset let starší a já si od něj slibovala, že bude mít rozum. „Podezření“ se vyplnilo. Martin byl svědomitý, ostatně, živil se jako účetní. Měli jsme se rádi, jenže ani tady nefungovalo to, čemu se říká chemie.
Martina jsem milovala, ale jen jako kamaráda. Milostné chvilky bývaly trapas. Zpočátku je sám omlouval, že jako panna mám na určité „výpadky“ nárok, jenže ty se brzy změnily v pravidlo. Milování zkrátka neprobíhalo dobře, a třebaže jsme si opakovali, že pravý vztah je o jiných hodnotách, po pár měsících Martin stejně utekl za jinou.
Tvrdil, že sex nemusí, přesto mi utekl se zlatokopkou
Život ubíhal dál a přesně v den mých třicetin, jakoby darem z nebe, přišla druhá šance. Volný čas jsem si coby recepční v jedné galerii krátila všelijak, když tu se přede mnou objevil nevídaný elegán. Oblek šitý na míru, sladěné doplňky, naleštěné polobotky, zlaté manžetové knoflíčky…
Na ulici, které jinak dominovali lidé s batohy na zádech a teniskami na nohou, „svítil“ jako z jiného světa. Sháněl u nás obraz. Slovo dalo slovo a já se brzy dozvěděla, že jde nejen o známého movitého historika, nýbrž i fakt, že je vdovec. Tedy ideální terč pro všechny „zlatokopky“. Já v něm ale spatřovala něco jiného.
Jiří se mi líbil jako muž, a když pak na několikátém setkání přiznal, že už není na „radovánky v posteli“, jásala jsem. Zdálo se, že mám konečně štěstí. Jenže ani tady vztah bez milování dlouho nevydržel. Nakonec mi ho v nestřeženém okamžiku přebrala nějaká šikovná „zlatokopka“, která s ním údajně přišla hned napoprvé do jiného stavu.
Na reakci mámy, že jsem hloupá, když toto dopustím, jsem marně hledala odpověď. Ani Jiří mě tělesně nepřitahoval, třebaže jsem z jeho vzhledu a chování šla vždy do kolen.
Zkusila jsem štěstí se ženou, ale ani to nefungovalo
Vidina, že jsem přišla nejen o muže, ale i o majetek, který si přes dítě šikovně „zabezpečila“ jiná, mě donutila přehodnotit vztahy. S kamarádkou ze střední Klárou jsem se jednoho dne rozhodla navštívit místo, kde je možné potkávat LGBT lidi.
Po celý život se mi líbily pěkné ženy, takže jsem přemýšlela, zda má orientace jednoduše nebude lesbická. Za nějaký čas mi pak cestu zkřížila čtyřicetiletá advokátka Míla. Krásná elegantní žena. Byla jsem zamilovaná a měla radost, že problém je vyřešen. Jenže ani s ní se mi milování nelíbilo, což Míla vycítila. A protože jsou ženy na podobné věci vnímavější než muži, brzy jsme se rozešly. Ona směřovala za jistou Hankou, já raději zůstala single.
Dnes je mi čtyřicet a mám pocit, že jsem celý život prohrála. Nejsem ošklivá, pracuji v galerii, dovedu být věrná, ale v posteli to zkrátka neumím. Pokud tedy nejsem „bisexuální asexuál“, pak už opravdu nevím, co jiného bych mohla být.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.