Markéta (49): Lidé věčně chodí s hlavou skloněnou k mobilu. Nedávno kvůli tomu málem došlo k neštěstí

Poslední dobou začínám být znechucená chováním lidí. Každý druhý se dívá do mobilu a ignoruje dění kolem sebe. A já, jako řidička, abych měla oči na šťopkách.

Mohlo by Vás zajímat:

Edita (42): Patnáctileté dceři jsem musela zabavit mobil. Spolužákovi posílala fotky, které mě šokovaly

Denně potkávám lidi, kteří kvůli mobilu nevnímají

Mám malého psa, kterého venčím zásadně na vodítku. Vím, že není moc poslušný, a tak předvídám situace. Když jede cyklista, Elinku si přivolám a vedu ji u nohy, aby nevběhla pod kolo. Nerada bych způsobila úraz cyklistovi a pravděpodobnou smrt svému dvoukilovému chlupáčovi. Jenže ostatní majitelé psů venčí své čtyřnohé kamarády navolno a ještě u toho zírají do mobilu.

Mnohokrát se mi stalo, že majitel psa zabraný do mobilu ani nezpozoroval, že se blížím já se svou fenkou. Elinku jsem musela vzít do náruče a odolávat skákání cizího psa, který byl na volno. Až když jsem začala křičet, majitel zvedl hlavu od mobilu a pomalým krokem si došel pro psa se slovy: "Ten nic nedělá, nebojte." Moje umazané oblečení ignoroval. Podobných zážitků mám za posledních pět let nepočítaně.

Mohlo by Vás zajímat:

Regina (35): Nevidím důvod, proč by můj šestiletý syn měl mít mobil. Jenže manžel s tchyní mu ho dali k Vánocům

Na ulici je koukání do mobilu obzvlášť nebezpečné

Ráda se procházím po městě. Miluji posedět v kavárně a pozorovat lidi. Dlouhodobě vnímám, jak mě chodci míjejí s hlavou skloněnou k mobilu. Ostatní se jim vyhýbají. Lidé dokonce hledí do telefonu i při přecházení. Nedokážu si představit, co tak zajímavého čtou či sledují, že jsou ochotni ohrozit svůj život. Asi jsme jako lidstvo natolik zakrněli, že nástupem mobilů započal zánik civilizace.

A to se přiznávám k tomu, že i já sleduji sociální sítě a mobil používám často. Ale umím si život užít i jinak než se skloněnou hlavou. Včera mě potkala věc, která dokonale prověřila moji povahu. Jsem klidný člověk, rozvážný řidič. Jela jsem z práce a město bylo prázdné. Už z dálky jsem pozorovala otce se synem. Synovi mohly být necelé dva roky. Dítě, které rodič musí hlídat na každém kroku. Dítě, které neumí předvídat rizika a nevnímá nebezpečí.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (29): Prošla jsem si peklem. Žárlivý přítel mi kontroloval mobil i návraty z obchodu

Bouchly mi saze a zakročila jsem

Otec věnoval veškerou pozornost mobilu. Šel, hlavu skloněnou, a vůbec nevěděl, kde se pohybuje dítě, za které mě zodpovědnost. Malý chlapeček ťapal nestabilní chůzí a motal se po celé šíři chodníku. A stále více se přibližoval silnici. Provoz nebyl, ale auta jezdila. Přede mnou jela dvě a za mnou pár taky. Když jsem se blížila k chlapečkovi, jela jsem krokem.

Dítě si to totiž zrovna štrádovalo po krajnici a otec o tom neměl vůbec tušení. To mě rozčílilo natolik, že jsem zastavila. Vystoupila jsem, chytla chlapečka za ruku a šla k jeho otci. Stála jsem za ním a ten mě vůbec nezaregistroval: "Dobrý den, vedu vám syna. Jela jsem autem, váš syn šel po silnici a vy jako otec o tom nevíte. Nestydíte se trochu? Tímto přístupem jednou způsobíte neštěstí." Předala jsem mu dítě a rozzlobená odjela domů. Pochybuji, že si ze situace vezme ponaučení. Koukal na mě jako tele.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (34): Manžel má mobil neustále v ruce, nedokáže bez něj ani spát, přijde mi to jako posedlost