Marta (23): Našla jsem na ulici psa a přivedla ho k babičce. Okamžitě se jí zalíbil, připomínal jí totiž dědu

Zkusila jsem k babičce přivést pouličního psa, kterého jsem našla u hospody, a ti dva si hned padli do oka. Možná až moc. Babička mi totiž tvrdila, že v pejskovi sídlí dědova duše. Nehádala jsem se s ní, dokonce jsem se nechala přesvědčit.

Mohlo by Vás zajímat:

Tomáš (38): Partnerka přinesla kočku. Myslí si, že to je její převtělená maminka, která zemřela

Chundelatý pes se toulal u hospody

Bylo to už potřetí, co jsem šla navštívit babičku a u hospody na růžku jsem spatřila téhož psa. Vypadal zanedbaně, ale měl před vchodem alespoň misku s vodou. Šla jsem se zeptat dovnitř, čí ten nebožák je. Hned se mi snažili ho vnutit, dva týdny se prý toulá po okolí a drží se hospody jako klíště. Nelenila jsem a vzala ho s sebou k babičce na návštěvu.

Babička žila sama a poslední rok už neměla ani svého milovaného psa. Věděla jsem, že jí mazlíček chybí. Jen nebylo jisté, zda si sednou právě s tímhle pouličním chlupáčem. Zazvonila jsem a pejsek vítal babičku, jako by ji snad znal. Rovnou se hrnul na gauč a babička celá dojatá hledala psí piškoty.

Rozhodly jsme se ho vykoupat a pořádně nakrmit. „Když bude hodnej, nechám si ho,“ podotkla babička zvesela a dodala, že jí někoho připomíná. Měla jsem obrovskou radost ze svého rozhodnutí i babiččina šťastného výrazu. Druhý den mi volala a celá se zajíkala: „Martičko, já myslím, že ten pes je náš děda!“

Mohlo by Vás zajímat:

Šarlota (25): Měla jsem podezření, že se táta převtělil do mé neteře. Potvrdil mi to podivný vzkaz

Brala jsem babičku s rezervou

Nechala jsem si převyprávět, jak pejsek pojmenovaný Brok požaduje po babičce naprosto stejnou trasu procházky lesoparkem jako kdysi děda. Chodí si lehnout po obědě do „svojí“ postele a u televize štěkal, dokud nepřepnula program na fotbal. Ten pak fascinovaně sledoval.

„Možná byl zvyklej dívat se na fotbal s předešlým pánem,“ zkusila jsem babiččinu teorii trochu zlehčit. Ona si ale dál vedla svou a já ji při tom nechala. Po dlouhé době měla nějakou novou zábavu, tak proč jí kazit radost? Při další návštěvě jsem zastihla ty dva, jak se „hádají“.

Babička trvala na tom, že pes už měl dneska dost jídla, ale Brok vyžadoval další. Musela jsem se smát, babička byla stejně rozjetá jako dříve na dědu. Vzali jsme ho na procházku a stala se neuvěřitelná věc. Brok nás táhl k hospodě, kde jsem ho získala. Na tom by ostatně nebylo nic tak divného, jenže to nebylo všechno.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (65): Můj manžel zemřel před deseti lety. Přesto nežiju sama, jeho duše mě nikdy neopustila

Děda si možná vyřídil staré účty

Za moment vyšli před podnik dva staří pánové a Brok začal vrčet. Nakonec se babičce vysmekl a na jednoho s nich se vrhnul. Dost jsem se lekla, Brok vycenil zuby a zakousl se chlapovi do kalhot. Nerada bych, aby nám pejska vzali, když už si na něj babička zvykla.

Naštěstí ho nekousl, ale v tesácích držel přes kapsu chlapíkovu peněženku. Pán se psa naštěstí snadno zbavil a pak kroutil hlavou. „Vemte si ho laskavě na vodítko!“ zavelel. Já chytila Broka a babička se tvářila nadšeně. Pak jsem pochopila proč. „To byl starej Koudelka! Dlužil dědovi peníze, co prohrál v kartách. Tak vidíš, já ti to říkala!“ Začínala jsem babiččině bujné fantazii věřit.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Milena (47): V našem domě se děje něco neobvyklého. Potkávám snad duše mrtvých lidí?