Marta (31): Šílela jsem, že mi můj bývalý unesl syna. Když se to vysvětlilo, dost jsem se styděla

Rozvod s Martinem byl nevyhnutelný, ale vycházeli jsme spolu kvůli dítěti ve střídavé péči dobře. Pak si bývalý nečekaně vyzvedl syna ve školce a nebral mi telefon. Ihned jsem to považovala za únos a Martina za nebezpečného šílence

Mohlo by Vás zajímat:

Erika (33): S exmanželem jsme měli krásný vztah. Dokud jsem ho nepotkala na parkovišti před obchoďákem

Vztahy s bývalým manželem byly na bodu mrazu

Po rozvodu s Martinem jsme si byli naprosto cizí. Veškerou komunikaci jsme utnuli a řešili pouze předávání syna v rámci střídavé péče. Zlom nastal, když jsme si našli oba nové partnery a vzduch se trochu pročistil. Přesto jsme se pozdravili na půl pusy, nekoukali jsme si pomalu ani do očí a o zdvořilostním úsměvu nemohla být ani řeč.

Už jsem si ani nepamatovala, jaké to mezi námi bylo dřív. Zamilovaní jsme snad ani nebyli, nebo si to nepamatuji. Zkrátka jsme spolu chodili a dělali jsme postupně vše, co „se má“. Svatba, dítě a podobně. Ani nám nedocházelo, že se k sobě vůbec nehodíme. Nicméně to už odvál čas a první manželství mě naučilo, co chci a co ne.

Střídavá péče má výhody i nevýhody. Slyšela jsem vždy hodně drsných zkušeností a dost jsem se toho bála. Pořád jsem čekala, kdy začnou nějaké velké střety a hádky, ale nekonaly se. Pak se jednou stalo, že jsem přišla do školky a náš malý Kuba tam nebyl. Prý si ho vyzvedl tatínek. Krve by se ve mně nedořezal. Ten den jsem měla syna na starost já a Martin se nikdy dřív nespletl.

Mohlo by Vás zajímat:

Věra (37): Můj syn potřebuje nové boty. Exmanžel raději utrácí za milenku, než aby včas platil alimenty

Přemohla mě panika a strach

Jelikož Martin nebral telefon, vsugerovala jsem si hned to nejhorší. Že jde o únos, celé to bylo dlouho plánované. Martin předstíral, že spolu vycházíme a přitom už se na mě chystal s nějakou žalobou a vymýšlel, jak mi syna odebrat. Kdysi jsem měla problémy s alkoholem, mohl toho krásně využít.

V panice jsem volala na policii, svému partnerovi i příbuzným. Všichni mě uklidňovali, ale já už byla nepříčetná. Nikdo tomu nedával velkou váhu. Kuba byl přes hodinu „nezvěstný“, tedy se svým tatínkem a nikdo nehledal dramatický problém. „Spletl se, ještě počkej,“ uklidňovala mě máma.

Vadilo mi, jak jsou všichni v pohodě a policie moji krizi zlehčovala. Všechny ty hrozné příběhy končící tragicky se mi vynořily v hlavě, ani jsem nevěděla odkud. Pak se stalo něco nečekaného. Martin zastavil v autě u našeho domu a s naprostým klidem mi předal malého spolu s lyžemi.

Mohlo by Vás zajímat:

Milan (35): Kvůli sousedově nenávisti se budeme muset odstěhovat. Lepí nám nechutné vzkazy na dveře a unesl kočku

Zapomněla jsem a udělala ze sebe blázna

Martin měl brát syna poprvé na lyže a před nějakým časem jsme se domluvili, že mu je pojede ten den koupit. Zapomněla jsem na to jak na smrt. Jakmile jsem lyže zahlédla, zrudla jsem jak rajče, Martin samozřejmě vůbec netušil, k jaké zatím došlo hysterii z mé strany. Máma se mi smála: „Celá ty, hned vidíš jen to nejhorší.“

Musela jsem přehodnotit svůj pohled na bývalého. Dost mě vyděsilo, s jakou automatikou bych ho zařadila mezi bláznivé únosce. A určitě je třeba se zamyslet nad posílením paměti. Zatím jsem si koupila ginkgo bilobu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ester (38): Zažila jsem chvíle hrůzy, myslela jsem, že mého syna unesli. Vysvětlení ale nakonec bylo mnohem triviálnější