Petra (27): Vdala jsem se za bohatého muže. Pohádkový život, který by mi všichni záviděli, se ale nekoná

Když jsem si brala Ondřeje (50), zahrnoval mě dárky a já se těšila, až budu paní domu a nebudu muset dřít v práci. Nikdy by mě ovšem nenapadlo, že se začnu nudit a připadat si jako ve zlaté klícce. Závidím těm, kdo se vrátí utahaní z práce a těší se, že si spolu sednou k obyčejné večeři.

Mohlo by Vás zajímat:

Romana (33): Můj bohatý manžel mě nutí k rozhodnutí, nad kterým zůstává rozum stát

Manžel si mě našel v účtárně

Ondřej byl klient, pro kterého naše velká firma pracovala. Když se u nás občas objevil, všechny kolegyně v účtárně si čechraly vlasy a rudly jim tváře. Byl to pohledný chlap, navíc při penězích a velice galantní. Mezi padesátnicemi jsem zjevně vyčuhovala a on si mě všiml. Během auditu jsem to byla já, kdo nosil do zasedací místnosti potřebné materiály.

Netrvalo dlouho a Ondřej mě pozval na kafe a pak na večeři, připadala jsem si jako v nějaké pohádce. Ondřej je sice bohatý, ale pochází z chudých poměrů a se mou si rozuměl. Já žila od výplaty k výplatě, ale nikdy jsem si nestěžovala. Když mě požádal o ruku, měla jsem závrať. Celá moje rodina čekala se zatajeným dechem, kdy se ze mě stane bohatá panička.

Omámená vším tím nenadálým štěstím jsem se cítila ještě rok po svatbě, kdy jsem začala pomalu střízlivět. Do práce jsem chodit nemusela, měla jsem celé dny pro sebe. Často i večery, protože Ondřej pracoval neustále. Když nebyl v kanceláři, chodíval na večeře se sponzory, klienty a podobně. Chvíli mě bavilo ho doprovázet, ale připadala jsem si jako nějaká ozdůbka.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula (35): Baví mě být ženou v domácnosti. Do práce se nechci vrátit za žádnou cenu

Sama doma a bohatá

Jednu dobu jsem v domě pořádala večírky pro kamarádky, to byla celkem zábava. Kupovala jsem nejlepší dobroty, šampaňské jsme pily v bazénu. Máma u mě taky trávila dost času, nebyla jsem zvyklá žít sama. V noci jsem se v domě bála nebo mi bylo úzko a smutno.

Začala jsem tajně toužit po malém bytě plném lidí, kde se všichni sejdou po práci, namažou si chleba se šunkou a je jim fajn. Přesně tak jsem to měla se svými spolubydlícími před svatbou. Jezdila jsem je navštěvovat a nejraději bych tam přespala.

Když jsem se svěřila sestře, byla mnou zhnusená. „Ty jsi ten náš rozmazlenej benjamínek, nic ti není dost dobrý. Já počítám každou korunu a máme malej byt. Ty mi tu klidně fňukáš, že se doma nudíš,“ vyčítala mi.

Nepochopila vůbec, co jí říkám. Myslí si totiž, že jsem svatbou s Ondřejem vyhrála, ale není to tak. Máme předmanželskou smlouvu, po rozvodu bych byla na suchu. Jsem uvězněná ve zlaté kleci, a manžel navíc nechce děti.

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (27): Všichni si myslí, že jsme dokonalý pár. Ale my jen předstíráme skvělé manželství

Uvažuji, že si najdu práci, abych se nezbláznila

Babička mi řekla, že je důležité, zda se milujeme. V tom je ten kámen úrazu. Když se mi Ondřej dvořil a já s ním zažívala samá nová, pro mě dosud neznámá dobrodružství, spletla jsem si to asi s láskou. Chová se ke mně hezky, ale známe se tak málo.

Uvědomila jsem si, že je pozorný a galantní ke všem, jeho bývalá manželka mi prozradila nepříjemnou věc. Ondřej prý není schopen nikoho milovat, práce je pro něj na první místě. Mám se na to připravit. Uvažuji, že si najdu zaměstnání, abych se doma nezbláznila a byla trochu prospěšná.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (29): Nebavilo mě denně vařit manželovi. Vyřešila jsem to jinak, a teď mám doma peklo