Marta opustila muže, kterého milovala, kvůli okouzlujícímu chlapovi s penězi. Svůj životní omyl si uvědomila po deseti letech, kdy konečně pochopila, že její manžel je špatný člověk.
Michala jsem poznala na vysoké škole. Kdykoli se naše pohledy setkaly, nedokázala jsem od něj odtrhnout oči, a on také pořád pokukoval po mně. Už si ani nevzpomínám, kdo z nás dvou první řekl „miluji tě“, nebo kdo koho poprvé objal. Má to vůbec význam? Byli jsme zamilovaní, a to bylo nejdůležitější. Chodila jsem s klukem, který pro mě znamenal celý svět. Co víc jsem mohla od života chtít?
Nechala jsem se svést
Všechno šlo skvěle – až do jednoho nešťastného dne. V posledním ročníku se mezi nás přimíchal Jaroslav, nový student, který přijel s rodiči z Itálie. Ti tam pracovali dlouhá léta, ale rozhodli se vrátit do Čech.
Jaroslav se vůbec netrápil tím, že ho v Itálii vyhodili ze školy pro špatné studijní výsledky. Bylo mu to jedno, jenom ukazoval, kolik má peněz, a vozil se v nablýskaném autě. Jednoho dne mi nabídl, že mě hodí domů. Dodnes si nemůžu odpustit, jak ochotně jsem kývla.
A pak se stalo něco, co si ani teď nedokážu vysvětlit. Jaroslav si mě prakticky „přivlastnil“. Omámil mě penězi, které mi poskytly falešný pocit svobody. Nejsem na to hrdá. A myslím, že jsem už za tu chybu zaplatila dost.
Podváděl mě
Věřila jsem, že jsem narazila na úžasného chlapa a budeme spolu šťastní až do smrti. Jenže realita byla úplně jiná. Nevím, jestli mě podváděl, když jsme spolu chodili, ale vím, že po svatbě něco měl s jinými ženami. Jen jsem to dlouho neviděla.
Všechno mu vycházelo, dokud jedna z jeho milenek neusoudila, že „držhubné“, které jí platí, nestačí. Bez okolků rozšířila, že s ním měla poměr, a přidala i peprné detaily. Byli jsme tehdy manželé asi deset let, ale stejně jsem to nehodlala tolerovat. Požádala jsem o rozvod.
„Fajn, můžeme se rozvést. Ale počítej s tím, že moji právníci ti nedají vůbec nic. A s tou kreditkou bez limitu se rozluč,“ ušklíbl se Jaroslav. „Táhne ti na čtyřicet a jako absolventka umělecké školy máš vyhlídky leda tak na uklízečku. Promrhala jsi celý život nicneděláním, tak si zapamatuj moji radu: Dělej, jako by se nic nestalo...“
Tehdy jsem pochopila, že můj manžel je špatný člověk. Do té doby jsem ho vnímala jenom jako rozmazleného chlapa, který si potrpí na nedělní obědy. Jeho věčné pracovní cesty jsem považovala za normální součást našeho života v blahobytu.
Přesto jsem do rozvodu šla, byť mi hrozilo, že zůstanu bez peněz. Hned po škole jsem skočila do manželství a věnovala se jen chodu domácnosti, takže za celá ta léta jsem nezískala žádné pracovní zkušenosti. Jaroslav splnil, co slíbil, odešla jsem s prázdnou. Díkybohu moje rodina stála při mně, finančně mi pomohla a dočasně mi poskytla střechu nad hlavou.
Vzpomínala jsem na svou velkou lásku
Jednoho dne, když jsem se z práce vracela autobusem, najednou jsem pocítila nutkání vystoupit o zastávku dřív. Vyskočila jsem a zamířila do nedalekého parku. Měla jsem chuť na procházku. Pak jsem se posadila na lavičku pod rozložitým javorem a nechávala se unášet vzpomínkami.
Právě tady mi Michal kdysi řekl „miluju tě“. Tahle vzpomínka se mi vrátila se vší silou. Od toho dne jsem do parku chodila pravidelně, vždy jsem usedla pod „naším“ stromem a očima spočinula na lavičce naproti. Něco mě na ní přitahovalo, ale netušila jsem co.
Došlo mi to, až když jsem tam jednoho dne spatřila... jeho. Byl to Michal, tím jsem si byla jistá. Ty samé husté černé kadeře, onen okouzlující úsměv, ten známý pohled, který se mi roky objevoval ve snech... Když se naše oči setkaly, srdce mi bušilo stejně jako kdysi v prváku. Nevím, kdo z nás vstal první, ale nakonec jsme stáli tváří v tvář s širokými úsměvy. Jenže minulost se znovu prožít nedá. Nebo ano?
Konečně jsem šťastná
„Po tom, co jsi odešla, jsem měl dojem, že vše ztratilo smysl...“ řekl trpce.
„Odpusť mi,“ zašeptala jsem. „Kdybych tušila, jak to dopadne, rozhodla bych se jinak. Nechala jsem se zlákat penězi a krutě jsem na to doplatila.“
„Ani já to neměl lehké. Odjel jsem, potkal jinou a rychle si ji vzal. Manželství bylo bez lásky... jen každodenní rutina... práce, byt, děti a žena, ke které jsem nic necítil. Snažil jsem se zapomenout na tebe. Na chvíli jsem si myslel, že se mi to povedlo..." svěřil se mi a dodal, že mu manželka jednoho dne řekla, že si našla někoho, kdo ji doopravdy miluje. "Po rozvodu se mi ulevilo. Konečně jsem mohl být sám sebou. S dětmi se vídám, kdy chci, a hlavně už nemusím předstírat.“
„Vím, o čem mluvíš...“ přitakala jsem.
Teď už na minulosti nezáleží. Od chvíle, co jsme se potkali znovu, jsem šťastná a cítím na duši klid. Konečně můžu zase volně dýchat...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.