Facebook
Instagram
Vlasta se smířila s tím, že její manželství funguje bez velké lásky. Přesto ji šokovalo, když jí manžel jednoho dne řekl, že má někoho jiného a odchází. Vesmír jí ale brzy seslal náhradníka.
Leoš rozhodně nebyl ideální chlap, ale něco mezi námi zafungovalo. Po třech letech vztahu jsme se rozhodli bydlet spolu. Pro něj to byla výhodná volba – předtím přespával u svého nejlepšího kamaráda Samuela, protože nechtěl bydlet sám, a vlastní bydlení si nemohl dovolit. Já měla byt díky rodičům. Nebyl nijak luxusní, ale nacházel se v pěkné čtvrti a v relativně novém domě. A hlavně jsem nemusela platit hypotéku nebo vysoký nájem.
Rychle mi došlo, že v životě mého manžela jsou sice priority, ale já mezi nimi nejsem. Pro něj bylo nejdůležitější setkávat se s kamarády a trochu se „pohrabat“ v dílně. Občas jsme spolu strávili večer, dokázali jsme hodiny sledovat seriály, ale chyběla mi romantika. I přesto jsem si myslela, že takhle to v manželství prostě chodí. Moji rodiče také nikdy neoplývali vášní a vydrželi spolu téměř třicet let...
Manžel mě opustil
Nic nenasvědčovalo tomu, že by se blížila nějaká katastrofa. Nehádali jsme se, vycházeli jsme spolu dobře. Ale jednoho dne, pět let po svatbě, Leoš stál ve dveřích ložnice a řekl: „Je konec, Vlasto. Stěhuju se pryč.“
Zpočátku jsem to nechápala. Dívala jsem se na svého manžela, jako bych ho viděla poprvé, a to, co právě řekl, mi vůbec nedávalo smysl. „Prosím?“ vykoktala jsem.
„Už si nerozumíme. Mezi námi nic není. Vůbec nic, Vlasto...“ zavrtěl hlavou. „Prostě se k sobě nehodíme.“
Otevřela jsem ústa, aniž bych věděla, co říct. Bezradně jsem sledovala, jak se balí, s pocitem, že do té tašky balí všechny naše společné chvíle, a když ji zavře, zmizí, jako by nikdy neexistovaly. Jako by to, co nás kdysi spojilo, se nikdy nestalo.
„Leoši, zkusme to zachránit,“ řekla jsem hlasem, který mi zněl cize. „Zvládneme to. O manželství se přece musí bojovat!“
Leoš nereagoval, takže jsem pokračovala. „Můžeme zkusit terapii. Známá na ni chodila, můžu se jí zeptat…“
„Někoho mám...“ pronesl jen tak.
Zarazila jsem se. Jak mohl mít někoho jiného, když byl se mnou? Čím jsem si to zasloužila? Vždyť… nikdy jsem mu neřekla křivého slova. Ani jsme se nehádali!
„Takže... co teď?“ zašeptala jsem.
„Rozvod,“ řekl, jako by to nic neznamenalo. „To bude nejlepší pro nás oba.“
Cítila jsem prázdnotu
Bez Leoše byl byt hrozně prázdný. I když jsme spolu moc nemluvili, teď mi vadilo to všudypřítomné ticho. Když jsme byli spolu, aspoň byla pořád puštěná televize. Nemohla jsem snést ten zvláštní a těžký klid, takže jsem se zvedla a šla ven.
Chůze mi pomohla jen chvíli. Zašla jsem do nejbližší kavárny, objednala jsem si čokoládový dort a velkou kávu, abych aspoň na okamžik zapomněla na svůj žalostný život.
„Vlasto?“ ozval se najednou povědomý hlas. Vzhlédla jsem a přes slzy jsem poznala Samuela.
„Já...“ začala jsem nejistě.
„Jak to zvládáš?“ zeptal se.
Pokrčila jsem rameny a usrkla kávu. „Záleží ti na tom?“
Sedl si naproti mně. „Ano,“ řekl a v jeho hlase byla naprostá jistota, což mě trochu překvapilo.
„Poslal tě Leoš?“ zeptala jsem se, protože mě nenapadlo nic lepšího.
Zavrtěl hlavou. „Vůbec ne. Jen jsem tě tu zahlédl. Vím, že Leoš se zachoval hnusně. Mrzí mě to...“
Chvíli jsem na něj hleděla. Nechápala jsem, proč se o mě zajímá. Mluvil o svém nejlepším kamarádovi, přesto jsem v jeho hlase slyšela pohrdání.
S ním to bylo jiné
„Vždycky jsi působila jako fajn holka, Vlasto,“ usmál se. „A nechci, abys plakala.“
Rychle jsem si otřela slzy, ani nevím proč. Seděla jsem se Samuelem a nemohla uvěřit, že jsem si ho nikdy moc nevšímala. Byl pohledný, milý a vnímal to, co mu říkám, což jsem o svém manželovi nikdy říct nemohla. Jak se vůbec mohli s Leošem spřátelit? Asi podobně, jako jsme se my dva vzali...
Mluvili jsme o všem možném. Ty dvě hodiny mi zvedly náladu a když Samuel navrhl, abychom se znovu sešli, ani mě nenapadlo odmítnout. Začali jsme se vídat častěji. Zjistila jsem, že jsou s Leošem stále kamarádi, ale už se moc nesetkávají. Teď většinu svého volného času trávil se mnou. Podporoval mě v těžkých chvílích a měla jsem také pocit, že si mě opravdu oblíbil.
Sblížili jsme se a přestože jsem ještě nebyla oficiálně rozvedená, jednou jsem Samuela pozvala k sobě. Povídali jsme si, vypili láhev vína a skončili spolu v posteli. Byla to nezapomenutelná noc, kterou jsem si chtěla okamžitě zopakovat...
Děkuji vesmíru, že mi seslal Samuela, protože mi pomohl postavit se na nohy. Bez něj si svůj život teď už nedokážu představit. Přemýšlím, co Leoš udělá, až nás uvidí společně na rozvodovém řízení. Ani já, ani Samuel jsme mu nic neřekli. Budu mít příležitost vidět jeho šokovaný výraz. Rozčílí se? Rozhodně. Vždyť se Samuelem byli přátelé od dětství. Pocítí zradu? Pevně doufám, že ano...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Vítejte u Hanky Kynychové: Jako první jsme navštívili nový dům, ve kterém má konečně vlastní šatnu
Vítejte u Hanky Kynychové: Jako první jsme navštívili nový dům, ve kterém má konečně vlastní šatnu
Související články
