Facebook
Instagram
Martin si našel o dvacet let mladší partnerku, která se pak stala i jeho manželkou. Všichni chlapi mu ji závidí, protože je nejen mladá a hezká, ale také chytrá. Nikdo ovšem neví, jaký je jejich vztah ve skutečnosti.
Můj život se vyvinul tak, že profesní úspěch a peníze ke mně přicházely snadno. Samozřejmě jsem nic nedostal zadarmo, vždycky jsem se tvrdě učil a pracoval, ale nemohl jsem si nevšimnout, že jsem měl také hodně štěstí. Moje kariéra se vyvíjela přesně tak, jak jsem si to v mládí naplánoval – a to se stává jen velmi zřídka. Ale nikdy nemáte všechno, ani já jsem neměl všechno. I když se mi dařilo finančně a profesně, nikdy jsem neměl štěstí v lásce.
Neměl jsem štěstí u žen
Už od školních let jsem se vždycky zamiloval do nesprávných dívek a to pokračovalo i v dospělosti. Buď o mě neměly zájem, nebo si se mnou jen hrály a pak mě opustily kvůli jiným mužů, nebo jsem s nimi neměl absolutně nic společného.
"Opravdu máš smůlu," povzdechl si jednou můj kamarád, když jsem si stěžoval, že mám opět zlomené srdce.
"Já nevím, začínám si myslet, že se mnou něco není v pořádku..."
"No, kámo, to bych neřekl, ale kdo ví, co mají ženy v hlavách. S nimi se nedá držet krok," smutně se zasmál.
Bylo to nepopiratelné, nedokázal jsem držet krok se ženami, jejich touhami a potřebami.
"Podivné je, že se zdá, že je nejlepší být chladným bastardem. Údajně žádná takového nechce, ale všechny za takovými běhají!" znovu se smutně zasmál můj přítel.
"Skutečně, ironie osudu," souhlasil jsem. "Ale nemůžu být někým takovým."
"No, to je tvůj problém. Jsi příliš dobrý!"
"Možná ano..."
Byl jsem se osamělý
Ten večer jsem se vrátil domů v dost mizerné náladě, která se v následujících měsících jen zhoršovala. Začal jsem cítit, že moje osamělost narušuje mou kariéru.
Na prahu čtyřicítky jsem byl ředitelem prodeje ve velké firmě, což obnášelo mnoho oborových akcí, ale všichni na mé úrovni kariéry už měli spořádaný život: manželky, domy, děti... Nemohl jsem se na to dívat a s každým dalším měsícem mě to víc a víc trápilo. Ale žádný z mých vztahů se ženami nedával naději na to, že by se proměnil v něco vážného.
A ten tlak stále rostl. Nakonec se stal tak nesnesitelným, že jsem s tím musel něco udělat. I kdyby to znamenalo, že neskončím ve vztahu, který vznikl z lásky. Přihlásil jsem se na několik seznamovacích stránek a napsal jsem rovnou, že hledám ženu na manželství, protože nemám štěstí v lásce a cítím potřebu mít stálou partnerku. Přidal jsem, že na oplátku nabízím pohodlný život na vysoké úrovni.
Zájemkyň bylo docela dost... Nicméně, obvykle stačilo vyměnit si pár vět s potenciální kandidátkou a hned jsem věděl, s kým mám tu čest. Byl jsem zoufalý, ty prázdné dívky, které neměly absolutně co říct a hledaly sponzora, vůbec nepřipadaly v úvahu...
Peníze byly pro ni důležité
Asi po měsíci jsem však narazil na Dominiku (26), která se od ostatních dívek výrazně lišila. "Peníze jsou pro mě důležité, ale nehledám chlapa, který mi bude financovat nehty, řasy a kabelky. Prostě jsem vyrůstala v dost skromných podmínkách a vím, kolik dveří uzavírá nedostatek peněz," napsala mi upřímně, což mě naprosto okouzlilo.
Říkala pravdu, peníze otevírají spoustu možností. Rychle jsem si všiml, že Dominika chtěla tyto možnosti využít mnohem chytřejším způsobem než všechny "lovkyně". Asi po týdnu chatování jsem se rozhodl s ní setkat a... oněměl jsem.
Byla ohromně krásná. Měla bledou pleť, pronikavé modré oči a tmavé vlasy. Vypadala tak ušlechtile, na rozdíl od mnoha žen, které lovily bohaté muže. Ty preferovaly, paradoxně, velmi levný vzhled. Měly prodloužené a odbarvené vlasy, zvětšené rty, groteskně nalepené řasy a velmi těžký make-up. Dominika byla jejich naprostým opakem.
Byl to obchod, ne láska
Opravdu mě uchvátila a skutečně jsem o ni začal usilovat. Ale měl jsem pocit, že ona mé pokusy zapůsobit na ni bere jen jako součást naší dohody. Nemohl jsem jí to vyčítat, protože jsem otevřeně představil svou "nabídku".
Na našem prvním setkání jsem jí řekl, že kvůli své pozici jsem pod obrovským tlakem mít partnerku. Vyprávěl jsem jí o svých předchozích zklamáních a zdůraznil jsem, že hledám především společnici.
Vztah s Dominikou se rozvíjel a setkávali jsme se docela pravidelně. Její postoj ke mně se však podle všeho vůbec neměnil, stále byl čistě "obchodní".
Byl jsem zmatený z našeho vztahu
Nelíbali jsme se, nevodili jsme za ruce, nedělali jsme nic, co obvykle dělají jiné páry. Ale technicky vzato, my jsme přece nebyli pár... To mě začalo trápit. Nakonec jsem se odvážil položit jí důležitou otázku: "Domi, promiň, že se ptám, ale chtěl bych mít jasno... Zvažuješ možnost, že by ses do mě mohla zamilovat?"
"Hm... Nevím. Ale nemyslím si. Já nevěřím v lásku, vztahy a manželství založené na citech. Mám takové zkušenosti, moje rodinná historie mě také účinně odradila od myšlenek na romantiku. Proto jsem se rozhodla k tomu přistupovat velmi pragmaticky," přiznala upřímně.
"Chápu..." povzdechl jsem si.
"Ale opravdu tě mám ráda a vážím si tě!" dodala okamžitě, asi viděla mé zklamání. "Omlouvám se, že ti to říkám. Myslela jsem, že také hledáš něco podobného."
"Tak to bylo. Ale čím déle tě znám, tím víc mi na tobě záleží. Jako na ženě, nejen na přítelkyni nebo potenciální spolubydlící," odpověděl jsem.
"Chápu... No, pokud bys chtěl něco jiného, pochopím, když se rozejdeme. Jestli je to vůbec vhodné slovo..."
Stále jsme spolu
"Ne," přerušil jsem ji okamžitě. "Dáváš mi všechno, co jsem hledal. A já ti to chci oplatit a dát ti to, co jsi chtěla. Zasloužíš si důstojný, bezpečný život a já ti ho chci dát. I když mě nikdy nebudeš schopna skutečně milovat. Nechci, aby ses dostala do spárů nějakého mizery, který by za peníze očekával strašné věci a zacházel s tebou jako se svým majetkem..."
Podívala se na mě něžně. Nic dalšího neřekla, ale v jejích očích jsem viděl něco, co mi zasáhlo srdce. A to mi stačilo. Alespoň prozatím. V podnikatelském prostředí jsem najednou začal být vnímán úplně jinak. Kolegové se na mě dívali s obdivem.
"Sakra, tvoje snoubenka... Ta opravdu udělá dojem. Krásná holka..." složil mi poklonu jeden z ředitelů na víkendové konferenci. "Klasická krása, ne plastová panenka. Je vidět, že máš všechno v hlavě srovnané, Martine."
"Děkuji, ale Dominika může nabídnout víc než jen krásu," odpověděl jsem.
Dominika rozhodně nebyla "ozdobou". Dokázala zaujmout každého, s kým mluvila. Rychle se ukázalo, že je nesmírně chytrá a všestranná žena, což jen zvyšovalo mé postavení. Dnes jsme spolu šest let, z toho čtyři a půl roku jsme manželé. Na jedné straně se cítím šťastný, že mohu být manželem ženy jako Dominika. Ale na druhé... Někdy mě něco bodne v srdci a bolí mě pomyšlení, že to všechno je přece jen jako...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Uzlinka z Pelíšků nám prozradila, jak se chystá na roli maminky: Stihnu porodit před čtyřicítkou, říká Silvie Maryško
Uzlinka z Pelíšků nám prozradila, jak se chystá na roli maminky: Stihnu porodit před čtyřicítkou, říká Silvie Maryško
Související články
