Facebook
Instagram
Martina se svým manželem čeká první dítě a společně plánují, jak skloubit rodičovství s prací. Manžel přišel s překvapivým nápadem, že na rodičovskou půjde on, jelikož vydělává méně. Martina ho zpočátku obdivovala, ale brzy si uvědomila, že realita může být dosti náročná.
Když před rokem a půl odešla vedoucí, dostala jsem možnost ucházet se o její místo. Byla to velká výzva, ale já po tom moc toužila. Jenže stejně tak tu byla také touha založit rodinu. Nakonec se mi nejspíš splní oboje...
Manžel přišel s nečekaným nápadem
Vysněné místo jsem opravdu získala. A kvůli samému stresu v nové pozici jsem si ani nevšimla, že se mi opozdila menstruace. Nejspíš se mi také podařilo zapomenout si vzít pilulku. Když jsem si pak později udělala těhotenský test a viděla dvě čárky, byla jsem dost překvapená. A mísily se ve mě pocity radosti a vlastně i trochu zklamání. Budu mít vytoužené dítě, ale přijdu o svou skvělou práci, kterou jsem si zamilovala. Jenže pak přišlo další překvapení...
Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna můj manžel Petr navrhne takovou věc. „Co kdybych šel po půl roce na rodičovskou já?“ zeptal se jednoho večera, když jsme seděli u večeře. Musím přiznat, že mě to zaskočilo. Petr nikdy nejevil příliš zájmu o domácí práce nebo jakoukoli organizaci života doma.
„Opravdu to myslíš vážně?“ zeptala jsem se. „Proč ne,“ odpověděl klidně. „Vyděláváš víc než já, tak proč bys měla ty obětovat svoji práci. Já už to ve skladu stejně nemůžu vystát.“
Jeho argumenty dávaly smysl. Moje práce byla stabilní a lépe placená, zatímco on se dlouho netajil tím, že by nejraději změnil zaměstnání. „Možná to není špatný nápad,“ řekla jsem nakonec. Ta představa, že bych se po půl roce mohla vrátit do práce a nemusela se bát o svoji pozici, byla lákavá.
Mám dost pochybností
Jenže postupně mi docházely různé věci. Petr nikdy pořádně nevařil. Jeho specialitou byl smažený sýr z mrazáku nebo instantní polévka. „A co budeš dělat, když si malý nebo mala vyžádá jídlo a ty mu dáš jen tu tvoji slavnou mraženou pizzu?“ nadhodila jsem jednou večer.
„To není problém,“ mávl rukou. „Něco se naučím, to přece nemůže být tak těžké.“ Jenže pro mě to nebylo jen o jídle. Bála jsem se, co bude s domácností. Byl zvyklý na můj stoprocentní servis. Vždyť ani neví, jak se zapíná pračka... Navíc měl tendenci nechávat stále věci ležet tam, kam je odložil, a úklid ho zajímal asi tak, jako mě zajímala fotbalová liga. Tedy vůbec. Vše jsem dala vždy do pořádku já, tak proč by se snažil.
Začala jsem si představovat, jak se po návratu do práce vracím do bytu plného špinavého nádobí, prádla, které nikdy neskončilo v pračce, a hory hraček rozesetých po celém bytě. „A co úklid? Víš, že ti to nikdy moc nešlo,“ zkusila jsem mu opatrně naznačit. „Nebude to problém,“ odpověděl s úsměvem. „Najdu si režim a všechno zvládnu!“ ujišťoval mě. Ale já si vzpomněla na historky mé známé, která z muže na rodičovské šílela. Po návratu domů ji čekala druhá směna, a tak nakonec svého manžela na rodičovské vystřídala a on se vrátil do práce.
Manžel to vidí jako velkou pohodu
Nejvíc mě ale trápí, že si Petr možná představuje rodičovskou jako opravdovou dovču, kdy bude mít pohodu a odpočine si od práce. „Víš, že děti někdy pláčou celé dny? A že ne vždy budeš mít čas jen tak sednout a dívat se třeba na televizi?“ zeptala jsem se jednou.
„Samozřejmě,“ odpověděl trochu dotčeně. „Nejsem přece úplně mimo. Chci být dobrý táta a myslím, že mi to půjde.“
Jeho odhodlání bylo dojemné, ale stále mě hryzají pochybnosti. Myslí to vážně? Nebo se jen snaží vyhnout práci, která ho nebaví? A zvládne skutečně ten kolotoč kolem dítěte a domácnosti? A zvládnu já “opustit” malé mimčo po půl roce a vrátit se naplno do práce?
Je to velká výzva pro všechny
Zatím jsme v očekávání. Máme ještě čas si všechno promyslet a připravit. Nakonec to může být všechno úplně jinak, než jsme si oba představovali. Petr slíbil, že se do porodu naučí aspoň základní vaření a že se pokusí být pořádnější. Já se zase snažím krotit své obavy a důvěřovat mu.
Jedna věc je ale jistá – tohle bude výzva pro nás oba. V tomhle období se může ukázat, jak moc jsme schopní spolupracovat jako tým. A i když si pořád nejsem úplně jistá, jestli to Petr zvládne, rozhodla jsem se, že mu tu šanci dám. Protože věřím, že nás čekají krásné, i když možná trochu chaotické časy.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Jak jíst v padesáti, abyste si jídlo užívaly a nepřibíraly: Rady oblíbených gurmánek Dity a Karolíny
Jak jíst v padesáti, abyste si jídlo užívaly a nepřibíraly: Rady oblíbených gurmánek Dity a Karolíny
Související články
