Martina (33): Přestávám věřit, že najdu otce svých dětí. Moje poslední rande bylo doslova otřesné

Skutečnost, že se mi rozpadl několikaletý vztah, když mi bylo dvacet devět let, byla doslova tragédie. Dnes už to vím. Byl to nepříjemný mezník, který mi ovlivnil život. Možná i zničil.

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (54): Po třiceti letech si našel jinou a já nechápu, co na ní vidí. Je starší, tlustší i ošklivější

Sama v rozhodujícím věku není žádný med

Měla jsem vztah skoro osm let. Rozhodující roky svého života jsem věnovala někomu, kdo je bez mrknutí oka zahodil. Využil mě a odhodil. V okamžiku, kdy jsem začala mluvit o dětech, tak muž, se kterým jsem sdílela osm let života, utekl. Prý nebyl připravený na závazky a chce si užívat. Ne se obávat, že vysadím potají antikoncepci a vezmu si od života to, po čem toužím.

Dívala jsem se na svého přítele a nevěřila vlastním uším. K čemu ty urážky? Copak mě přítel nezná? Křivárny nedělám. A rozhodně bych nechtěla dítě s někým, kdo otcem být nechce. Takže jeho obavy byly zcela liché. Rozchod byl pravděpodobně to dobré, co mě potkalo. Drsný rozhovor mi otevřel oči. Nastavil zrcadlo, co si vlastně partner o mně myslí. Ač jsem si vše logicky zdůvodnila, pár měsíců jsem každý večer plakala.

Mohlo by Vás zajímat:

Elena (40): Možná jsem divná, ale nikdy nikomu nezávidím. Okolí to má ovšem jinak a já se nestačím divit

Zpátky do života se mi nechtělo

Asi jsem tušila, že hledat si partnera v mém věku, nebude procházka růžovým sadem. Všichni muži, co měli co nabídnout, byli zadaní. Na seznamce se to hemžilo muži, co hledali vážný vztah, ale za dva roky aktivního randění jsem nepotkala nikoho, s kým bych toužila mít rande další. Na rande mi přišli muži s nalakovanými nehty nebo se jim pod tričkem rýsoval piercing v bradavce. A co mě překvapilo, že mnoho mužů koukalo v televizi na Výměnu manželek nebo stanici Barrandov.

Moje poslední rande předčilo všechny předešlé. Dorazil muž, co měl obarvené vlasy na platinově bílou barvu. Měl na sobě široké kalhoty, košili a kravatu. Vůbec to k sobě neladilo a zároveň to k sobě pasovalo. Košili měl v kalhotách ledabyle zastrčenou a na nohách měl růžové tenisky. Měl i stylovou koženou kabelku. Ale jo, měl styl. Byl svůj. Procházeli jsme se historickým centrem Prahy a rozhovor byl kupodivu příjemný.

Mohlo by Vás zajímat:

Ondra (16): Žil jsem celé dny ve strachu z odmítnutí, až mi pozvání od spolužačky změnilo život

Večeře v drahé restauraci byla nad mé možnosti

„Marti, pojď, zvu tě na večeři“, pronesl Jaromír. Vyjeli jsme výtahem na Žižkovskou věž a vešli do luxusní restaurace. Necítila jsem se v restauraci takové úrovně komfortně. Nikdy jsem v tak drahé restauraci nebyla. Objednala jsem si jemně perlivou vodu a nejlevnější jídlo z jídelního lístku. Apetit Jaromíra mě zaujal. Dal si předkrm, polévku, hlavní jídlo a ještě dezert. Cpal se jako by týden nejedl.

Povídali jsme si a stále jsem naše setkání hodnotila pozitivně. Až do okamžiku, kdy jsme si všimla, že se blíží čas konce provozní doby. Upozornila jsem na tuto skutečnost Jaromíra, který pokýval hlavou a pronesl: „Jasný. Tak zaplatíme a vezmeme to napůl, ne?“ Než jsem se zmohla na odpověď, řekl svůj požadavek číšníkovi. Nechtěla jsem způsobit rozruch, a tak jsem mlčela. Za polovinu útraty jsem zaplatila skoro tři tisíce. Venku jsem Jarolímomírovi řekla, že je ubožák a odešla jsem domů. Moje poslední rande bylo doslova směšné. Bez úrovně. Bylo ale poučné, na vlastní oči jsem viděla ubožáka.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Laura (21): Každého muže překvapí můj apetit. Z pozvání na piknik jsem v sedmém nebi