Martina (42): Skoro celý život jsem žila v přesvědčení, že jsem ošklivá. Pak jsem našla staré fotky a otevřelo mi to oči

Skoro celý život jsem žila v přesvědčení, že jsem ošklivá a oplácaná a nemůžu se nikomu na první pohled líbit. Pak jsem našla fotky z vandru, kdy mi bylo dvacet a otevřelo mi to oči. Nejvíc je mi líto toho, že jsem dávala celou dobu špatný příklad vlastní dceři.

Mohlo by Vás zajímat:

Antonie (38): V mládí jsem udělala něco, co mi teď ničí život. Bohužel se to nedá vzít zpět

Zrcadlu jsem se vždy vyhýbala

Jako malá holka jsem se ráda před zrcadlem převlékala za princezny a líbila se sama sobě. Pak přišla puberta. Během pár měsíců se ze mě stala oplácaná holka s pupínky. Časem jsem nasadila brýle a rovnátka a díky nevkusu svojí mámy nosila naprosto příšerný krátký účes. Pamatuji si, jak mi babička slibovala, že se ze mě jednou vylíhne krásný motýl.

Už tehdy jsem o jejích slovech pochybovala a na motýla jsem čekala zbytečně. Vlasy mi narostly a zuby se srovnaly, ale nikdy už jsem se sama sobě nelíbila. Ani jsem vlastně nechápala, co na mě kluci vidí. Ne, že by jich bylo tolik. Třetího kluka jsem si vzala a vedla spokojený život. Svůj vzhled jsem přestala řešit. „Prostě nejsem žádná krasavice a nic si z toho nedělám,“ tvrdila jsem na potkání.

Je ale pravda, že u zrcadla jsem trávila jen nezbytně nutný čas. Pohled na mou tvář i postavu mi kazil náladu. Pak jsem se jednou dostala u mámy k albu fotek, které jsme dělaly s mojí kamarádkou na vandrech. Na jedné z nich jsem spatřila nějakou neznámou hezkou holku. Až pak jsem si uvědomila, že jsem to já. Byla jsem z toho v šoku, opravdu mi to slušelo!

Mohlo by Vás zajímat:

Dalibor (58): Moje krásná žena se mi mění před očima. Můžu jen pozorovat, jak se snaží porazit stárnutí

Tehdy jsem se na sebe dívala jinak

Štíhlá holka s hezkýma nohama a ještě hezčím úsměvem stála v poli a usmívala se do západu slunce. Vybavilo se mi, jak jsem tehdy nesnášela ty kraťasy a myslela jsem si, že v nich mám odporné nohy. Neměla jsem ráda ani svůj široký obličej, na který jsem se nyní fascinovaně dívala se zalíbením.

„Já jsem byla tak hezká,“ uklouzlo mi a máma se začala smát. Tehdy mi to prý nikdo nesměl říct, hned jsem se urážela. Jakoby si ze mě jen utahovali, když jsem se nepovedla. Našla jsem víc podobných fotek a rozhodla se je odnést domů. Moje dcera z nich byla nadšená a manžel uznale hvízdl.

„Pořád ti to sluší, říkám ti to a nevěříš,“ pravil. A tak jsem se rozhodla mu to nevymlouvat, i když o svém vzhledu stále pochybuji. Sama ale na vlastní oči vidím, jak individuální ten pohled může být. Tehdy jsem sebekritikou nešetřila a docela zbytečně. Možná to přeháním i teď. A co víc! Jaký tím předávám odkaz vlastní dceři?

Mohlo by Vás zajímat:

Apolena (34): Kvůli mateřství jsem přišla o prsa a krásnou postavu. Další dítě už za žádnou cenu nechci

Kazím i dceřino sebevědomí

Tím, že jsem nikdy neměla ráda, jak vypadám, kazila jsem sebevědomí i dceři. Ta z mých poznámek u zrcadla moji nenávist k vlastnímu tělu pochopila a bohužel teď vidím, že má podobné názory na svou osobu. Všimla jsem si, že se nemá ráda a zahaluje se čím dál víc. Je to podle mě krásná holka a já lituji, že jsem jí nepředala lepší poselství.

„Taky jsem se sama sobě nikdy nelíbila, ale je to hloupost. Teď to vidím,“ snažila jsem se jí vysvětlit. Ona mě odbyla s tím, ať hlavně nezačínám o teorii s vylíhnutím motýla. Asi už jsem tu výchovu nějak pokazila.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Radmila (42): Moje matka se upnula na švagrovou. Zatímco ji pořád chválí, pro mě má jen kritiku