Medvěd, zvíře, které rozdělilo Slovensko je název mimořádně aktuální dokumentární minisérie, která je ke shlédnutí na platformě Oneplay. Jednou z hlavních protagonistek dokumentu je Vladimíra Fabriciusová, ředitelka Chráněné krajinné oblasti Poľana, která s medvědy doslova vyrůstala.
Za dokumentární minisérií Medvěd, zvíře, které rozdělilo Slovensko stojí režisér Miro Remo, který natočil třeba na Českého lva nominovaný snímek Láska pod kapotou (2021). Medvěda vytvořil jako mozaiku složenou ze záběrů svého štábu, reportáží a archivních materiálů. Díky tomu se mohl dostat jednotlivým protagonistům víc pod kůži.
Plasticky tak před námi vystupuje jedna z nejdůležitějších a nejsilnějších postav dokumentu, Vladimíra Fabriciusová, ředitelka Chráněné krajinné oblasti Poľana. Její osobní příběh je poznamenán těžkým dětstvím v horském prostředí. Naučila se hledat únik v přírodě, aby se vyhnula životu s otcem alkoholikem. V přírodě se cítila mnohem bezpečněji, bez ohledu na přítomnost medvědů.
„První fotografie malé Vladimíry je vedle zastřeleného medvěda. Ani ve snu by mě nenapadlo, že na někoho takového narazíme. Mě fotili s Mickey Mousem, ji s mrtvým medvědem. Každý máme jiné startovní čáry,“ vysvětluje Remo v tiskových materiálech.
Medvědí problém na Slovensku
Jestli je v posledních letech něco, co na Slovensku spolehlivě rozbouří společnost, tak je to téma medvědů. Bylo součástí kampaně ve volbách, ve veřejném prostoru se objevuje pravidelně a spolehlivě na pár dní překryje všechno ostatní. Stejně tomu bylo, když vláda oznámila, že letos povolí odstřel 350 medvědů. To snad aspoň trochu vykreslí, v jaké situaci se nachází odborníci jako je Fabriciusová.
"Medvěd je zvíře, které je v mém životě od dětství a provází mě jím. Vyrostla jsem v Korytnici, v lázních nedaleko Donoval a tam opravdu nebylo vzácností vidět medvěda. Už jako dítě jsem si to užívala, a později i jako dospělá. Toto zvíře mě vždy fascinovalo, je nádherné a mnoho mě naučilo. Viděla jsem mláďata, samice i velké samce zcela zblízka, sledovala jsem brlohy, páření i soupeření, absolvovala jsem tiché denní i noční pochůzky po lese.
Měla jsem možnost chvíli chovat mláďata, vrátit je jejich matce – velké medvědici, a být i svědkem úhynů, tedy vidět i uhynulá zvířata. V posledních letech se však někteří jedinci chovají podivně, podobně jako my lidé. Oni ztrácejí plachost a v nás roste agresivita, což znamená, že něco není v pořádku – ani s nimi, ani s námi..." vysvětluje Fabriciusová.
Žena, která pozoruje medvědy
Šestidílná minisérie Medvěd, zvíře, které rozdělilo Slovensko se nejen snaží zachytit současný „medvědí problém“, ale také nabízí otevřený vhled do života Fabriciusové. Podle ní nás dětství formuje a břemeno očekávání dospělých si neseme po celý život. Pokud se snažíme, aby nás druzí měli rádi, je to do značné míry sisyfovská práce.
„Teprve ve chvíli, kdy máme rádi sami sebe, se náš život stává opravdovým a mnohem lehčím. Sebeláska je klíčem ke spokojenému a naplněnému životu. Myslela jsem si, že změním svět k lepšímu, ale nakonec jsem pochopila, že jediné, co mohu změnit, jsem já sama...“ svěřila se.
Nebylo to jednoduché. Celoživotní snaha ji dovedla do bodu, kdy ztratila smysl a energii k životu. Až tvrdý restart jí umožnil vydat se cestou autenticity, nastavit si hranice a nalézt klid. „Na této cestě je důležité poznat sama sebe – své silné i slabé stránky – a přijmout se taková, jaká jsem. Myslím, že terapie přírodou a možnost sledovat medvědy v jejich přirozeném prostředí mi pomohly pochopit, kým skutečně jsem.“
Je důležité věnovat se duševnímu zdraví
Fabriciusová se do natáčení dokumentu nezapojila jenom kvůli medvědům. "Šla jsem do toho i proto, že denně čtu o lidech, kteří se rozhodnou ukončit svůj život. Vždy mě to nesmírně zasáhne, protože vím, jak se cítí. Možná, že pokud alespoň jeden člověk uvidí tento dokument a pochopí, že i když nás život mnohokrát srazí na kolena, můžeme se znovu postavit a žít krásný a naplněný život, bude to mít smysl.
Je důležité mluvit o tématech, která jsou tabuizována a potlačována. Je nesmírně důležité věnovat se nejen fyzickému, ale i duševnímu zdraví. Vidím to u dětí, mladých lidí i dospělých – to, že si nedovolíme být sami sebou a vyvíjíme na sebe tlak v osobním i pracovním životě, nás může dovést až k těžké depresi..."
Co víme o medvědech?
Většina lidí nemá osobní zkušenost s medvědy, maximálně je viděla někde v zoo za sklem či mřížemi, v prostředí, které není moc autentické. Možná jim pomůže právě tento dokument. „Už je nevnímám jako krvelačné šelmy. Tento pohled, který jsem získal z médií a internetu, se změnil...“ zamýšlí se režisér Miro Remo.
„Zpočátku jsem měl opravdu strach. Ten už necítím, ale respekt samozřejmě zůstal. Viděl jsem mnohé důsledky střetů s medvědy a nebyly to příjemné pohledy. Kdyby však nebylo této série, asi bych se jich bál dál. Divák bude mít možnost nahlédnout na obě strany konfliktu a slyšet argumenty jak jedné, tak druhé strany. Pro myslivce může být zajímavé vidět konfrontaci jejich názorů s názory ochránců přírody – a naopak. Tím, že jsme tyto dva světy propojili, vznikl obraz současného stavu tohoto konfliktu,“ říká Remo.
Radovan Haluza, fotograf a youtuber, který je také důležitou postavou dokumentu, si myslí, že medvědům můžeme pomoct asi jenom tím, když o nich budeme něco vědět. Když budeme mít relevantní informace o jejich životním stylu, o jejich chování nebudeme žít jen ve strachu a nenávisti vůči medvědům.
„Světy lidí a medvědů se už extrémně prolínají. Nemáme žádné rozsáhlé hory – projdete jeden les a jste v další vesnici, pak další les a další vesnice. Lesy jsou také plné lidí. Těží se dřevo, lidé jezdí na motorkách, na kolech, chodí na houby, hledat paroží, pozorovat zvěř, fotit, lovit, procházet se... Člověk, který nezná les a medvěda, může snadno vejít přímo do jeho brlohu nebo do houštiny, kde medvěd odpočívá, a problém je na světě. Takže nejvíce mohou lidé medvědy chránit tím, že o nich budou mít znalosti...“ dodává Haluza.